4. Eukaryotick

1
4. Eukaryotická bunka

• Autor PhDr. Premysl Štindl
• Recenze Mgr. Vladimír Bádr, Ph.D.

2
Eukaryotická bunka

• Je evolucní pokracovatelkou prokaryotické bunky
  (zánik prokaryot však nepodminuje).
• eukaryotické bunky delíme na
• rostlinné
• živocišné
• bunky hub

Obr. 1) Rostlinná bunka
3
Bunecné soucásti

• - 0. protoplazma
• - 1. povrch bunky
• - 2. složky endomembránového systému
• (endoplazmatické retikulum, Golgiho komplex,
  vezikulární útvary)
• - 3. semiautonomní organely (mitochondrie a
  plastidy)
• - 4. jádro
• - 5. cytoskelet

4
4.0. Protoplazma
5
Protoplazma

• metabolicky aktivní, živý obsah bunky
• delíme ji na
• A) protoplazmu jádra (nukleoplazmu, karyoplazmu)
• B) protoplazmu mimo jádro (cytoplazmu)
• organely a inkluze jsou v bunce uloženy v tzv.
  základní cytoplazme (cytosol)
• ta obsahuje enzymy glykolýzy, která v cytosolu
  probíhá, rozpuštené zásobní a odpadní látky

6
Cytoplazma

• smes koloidních a krystaloidních roztoku
  organických i anorganických látek
• udržuje se stav dynamické rovnováhy, v její
  základní hmote je sít mikrotrabekulu (trámcina),
  která spojuje (rozmístuje) všechny struktury
  bunky, ale i nekteré enzymy
• hyaloplazma - na povrchu má vetší hustotu a
  neobsahuje organely vubec, nebo jen v omezené
  míre
• granuloplazma - uvnitr bunky, menší hustota,
  organely

7
Funkce cytoplazmy

• udržuje tvar bunky
• zajištuje presuny živin v bunce (mezi jádrem a
  cytoplazmatickou membránou)
• zajištuje biochemické pochody (anaerobní
  glykolýza, cástecná premena bílkovin)

8
hyaloplazma
granuloplazma
protoplazma jádra (nukleoplazma, karyoplazma)
protoplazma mimo jádro (cytoplazma)
Obr. 2) Rostlinná bunka cytoplazma (dle Štindl,
2005)
9
4.1. povrch bunky
10
Funkce bunecného povrchu

• ochranná
• transportní
• Informacní
• tomu odpovídají i ruzné útvary na povrchu (napr.
  spoje, receptory hormonu pro informacní funkce,
  vodivé kanálky energeticky usnadnující prechod
  látek mezi bunkami)
• podminují soudržnost bunek
• místo vylucování mezibunecných hmot

11
1.1Cytoplazmatická membrána

• Plazmatická (cytoplazmatická) membrána,
  plazmalema
• stavba stejná jako u prokaryot
• model tekuté mozaiky
• 1 vrstevná
• glykokalyx, na nem receptory
• mikroklky, panožky (bunky bez bunecné steny)
• u živocichu navíc obsahuje cholesterol, který je
  duležitý pro její polopropustnost

12
Obr. 3) cytoplazmatická membrána
13
Funkce plazmatické membrány

• oddeluje bunku od okolí
• reguluje pronikání látek dovnitr a ven
• mohou se z ní tvorit organely
• podílí na soudržnosti bunek (bunky bez b.s.)
• komunikace mezi sousedními bunkami

14
Struktury v membráne

• komunikace mezi sousedními bunkami
• struktury v membr.
• integriny interakce bek s mezibun. hnotou
• kadheriny nerv. systém, játra
• selektiny rozpoznávací funkce (úcast pri adhezi
  spermií na vajícko)
• Ig G - obranyschopnost
• aj.

15
Spoje bunek

• vytvárejí
• uzávery (tesný kontakt) nebo
• skuliny (volný kontakt)
• které do sebe propouštejí napr. u živocišných
  bunek tkánový mok
• mezi nekterými živoc. bunkami vodivé spoje
  (nexy) cytoplazmy sousedních bunek spojeny
  kanálky a látky jimi procházející nemusí
  prekonávat membránu podobne jako v plazmodesmech
  u rostlin
• volný povrch živocišné bunky zrasený a vytvárí
  prstovité výbežky (mikrovily)

16
Desmozómy

• na nekterých místech jsou sousední bunky navzájem
  spojeny desmozómy
• mají funkci mechanických svorek, zajištujících
  soudržnost tkáne (desticky ci pásy lokálne
  nahromadeného materiálu, z nichž vycnívají do
  nitra bunky vlákna - tonofibrily)

17
1.2 Bunecná stena

• Bunecná stena u živocichu chybí
• Bunecná stena hub obsahuje chitin, vzácne
  celulózu
• Bunecná stena rostlinných bunek (viz dále)

Obr. 4) bunecná stena kvasinek
Obr. 5) bunecná stena rostlinné bunky
18
Bunecná stena rostlin - funkce

• neživá soucást všech rostlinných bunek
• (výjimkou jsou tzv. nahé bunky bez bunecné steny
  rejdivé výtrusy, vajecné bunky, spermatozoidy
• funkce
• permeabilní (plne propustná),
• zajištuje pevnost, tvar
• príjem a transport látek v rostline

19
Bunecná stena rostlin - stavba

• z celulózových mikrofibril a amorfních hmot
  (hemicelulóz, pektinu, bílkovin)
• struktura jako železobeton - železným prutum
  odpovídají celulózové mikrofibrily, betonové
  výplni amorfní složky
• bunecnou stenu vytvárí u rostlin GA

20
Primární a sekundární stena

• primární stena (rostoucích bunek) je
  z jednotlivých mikrofibril, je tedy pružná a
  snadno roste do plochy pridáváním dalších
  mikrofibril mezi již existující.
• sekundární stena (u již nerostoucí bunky) - je
  pro ni charakteristické usporádání mikrofibril do
  svazku. Roste jen tloustnutím dovnitr (apozicí,
  prikládáním nových vrstev), tím se redukuje
  vnitrní prostor (napr. sklereidykamenné bky)
  ztloustnutí pravidelné a nepravidelnécástecné(ztl
  ustlé schodovite, šroubovite, kruhovite, na
  hranáchkolenchym).
• strední lamela, primární stena, prechodná lamela,
  sekundární stena

21
Strední lamela

• v míste styku sten
• v ní mezibunecný tmel
• podminuje soudržnost rostlinných pletiv

22
Komunikace mezi bunkami, plazmodesmy

• Existence steny ztežuje komunikaci mezi bunkami,
  proto jsou ve stenách rostlinných bunek otvory,
  jimiž procházejí provazce protoplazmy z jedné do
  druhé (tzv. plazmodesmy)
• v míste vetší hustoty plazmodesmu jsou tzv.
  ztenceniny (tecky), u nižších eukaryot póry.
• symplast (souvislý jediný protoplazmatický celek)
• apoplast (vne symplastu, bunecné steny a
  mezibunecné prostory)

23
Zmeny bunecné steny

• inkrustace
• impregnace
• lignifikace - drevnatení,
• suberinizace - korkovatení,
• kutinizace - souvislá vrstva kutinu -
  kutikula(málo propustná)

24
4.2. Složky endomembránového systému

• systém vnitrních membrán organely oddelené od
  cytoplazmy jednou membránou, funkcne na sobe
  závislé

25
2.1Endoplazmatické retikulum

• systém plochých vácku a kanálku, které odškrcují
  na svých perifériích vácky
• vzniká z cytoplazmatické membrány
• membrány navazují na jaderný obal (napojeno na
  perinukleární prostor)
• komunikacní systém bunky a zároven transport
  živin mezi jednotlivé cásti bunky
• preprava látek transportními vácky napr. do GA,
  skladovací prostor bunecných produktu, regulacní
  zarízení (rídí rychlost prostupu ruzných látek),
  pH aj., reaguje na podnety z vnejšího prostredí
  (zpetná vazba), v nervových a svalových bunkách
  pri prenosu nervových signálu
• u rostlinných bunek se podílí na stavbe bunecné
  steny, prostupuje plazmodezmy do sousedních bek
• ER nemají spermie (ER dedíme od matky)
• sarkoplazmatické retikulum (svalové bunky),
  uvolnování Ca2 - regulace kontrakce svalu

26
ER drsné a hladké

• drsné ER s ribozómy (jednotlive ci
  v retízkovitých útvarechpolyzómech) a je nápadné
  zejména v bunkách, které vylucují bílkoviny
• hladké ER je bez ribozómu a probíhá na nem
  metabolismus nekterých tukových látek (syntéza
  lipidu a polysacharidu, detoxikace bky)

27
Endoplazmatické
retikulum drsné
A
E
B
D
C
Obr. 6) (dle Štindl, 2005)
28
Endoplazmatické retikulum hladké


A
A
E
B
D
C
Obr. 7) (dle Štindl, 2005)
29
2.2 Ribozómy

• 15 - 25µm
• neohraniceny membránou
• volné, vázané
• dve podjednotky (vznikají v jadérku, v cytoplazme
  se spojují pomocí atomu Mg)
• RNA, rRNA, bílkoviny
• funkce váže se k nim mRNA a na základe informace
  v ní obsažené se syntetizují bílkoviny
• na jeden retezec mRNA muže být pripojeno nekolik
  ribozómu polyzóm (polyribozóm, ergozom)

30
2.3 Golgiho aparát

• z plochých nádrží (cisteren) a kanálu
• nikdy nenese ribosómy
• 2 formy
• 1) souvislá forma je svetelne mikroskopicky
  charakterizovaná tzv. Golgiho zónou.
• 2) nesouvislá forma se skládá z tzv. Golgiho
  telísek (diktyozómu 6 - 30)
• polární usporádání (na jedné strane vznikají a
  prikládají nové cisterny, na opacné se rozpadají
  na vácky, které do cytoplazmy), odškrcováním
  vácku vznikají samostatné organely (lyzozómy,
  cytozómy)
• v živocišných bunkách soustredeny v blízkosti
  jádra
• tvar, množství a usporádání promenlivé dle stavu
  bunky

31
Funkce Golgiho aparátu

• postsyntetická úprava bílkovin syntetizovaných
  v ER
• zahuštuje produkty ER
• muže v nem docházet k formování glykoproteinu
  (soucástí plazmatické membrány)
• vylucuje prebytecnou vodu
• zajištuje vylucování odpadních látek (exocytóza)
• u rostlinných bunek se podílí na vzniku b.s.
• tvorí prepážku mezi delícími se bunkami, bunecnou
  desticku, z níž se vyvíjí strední lamela

32
Golgiho aparát

A
E
C
D
B
Obr. 8) (dle Štindl, 2005)
33
2.4 Vezikulární útvary

• funkcne ruznorodé a morfologicky težko
  rozlišitelné organely
• tvar drobných vácku (vezikulu) s 1 membránou na
  povrchu
• nekteré vezikuly mohou splývat navzájem, s jinými
  útvary endomembránového systému, ci s povrchovou
  membránou bky
• predevším lyzozómy a cytozómy (peroxizómymikrotel
  íska a glyoxizómy).

34
Lyzozómy

• stavba vácky uzavrené membránou, obsahují
  hydrolázy
• primární l. vznikají odškrcením od GA, ER
  pohybují se cytoplazmou
• sekundární l. (fagolyzozómy) primární splývají
  s potravou
• terciální l. (reziduální telíska) nestravitelné
  zbytky, odstranované exocytózou
• fce rozkládají látky (lýza)nitrobunecné
  trávení, trávení vlastních struktur (autofágie),
  odumrení a poškození bky rozpad membrány
  lyzozómu a autolýza bunky

35
Cytozómy

• vácky podobné lyzozómum vznikající z GA, ER
• nevyskytují se ve všech bunkách
• obsahují urcité typy enzymu
• fce rozklad nízkomolekulárních látek nebo jejich
  premeny, dle typu enzymu
• Peroxizómy (mikrotelíska) - oxidázy, díky nimž
  vzniká peroxid vodíku, a katalázy, díky nimž zase
  zaniká.(jaterní bky), u rostlin se úcastní
  fotorespirace (dých. Na svetle)
• Glyoxizómy - enzymy glyoxalátového cyklu
  umožnující premenu tuku na cukry, v bunkách semen
  (zás. látkou tuk).
• Urikozómy (urikáza)
• Hydrogenozómy (u anaerob. Protozoí)

36
2.5 Vakuola

• ohranicuje ji membrána tonoplast
• v živocišných bunkách a rostlinných
  meristematických jsou velmi drobné
• v rostlinných však zaujímají vetšinu prostoru
  bunky
• soubor vakuol v bunce je vakuom
• (v živocišných bunkách není vyvinut príliš casto)

37
vakuola
tonoplast
Obr. 9) Vakuola rostlinné bunky (dle Štindl,
2005)
38
Funkce vakuoly u rostlinných bunek

• vyplneny štávou obsahující zásobní a odpadní
  produkty nebo barviva
• jejich obsah muže zhoustnout i vykrystalizovat
  vznikají inkluze. Behem vývinu se mení.
• trávicí vakuoly (rozklad místo lyzozómu)
• uloženy zásobní látky (cukry, bílkoviny, zrídka
  lipidy)
• ukládají se zde meziprodukty metabolismu -
  štavelan vápenatý
• látky toxické pro cytoplazmu (alkaloidy,
  glykosidy, hydrofilní barviva (hydrochromy)
  antokyany, antoxantiny)
• enzymy fosfatázy (štepí bílkoviny, cukry, NK
• Anorganické látky
• voda (turgor pevnost rostlinných pletiv)
• Jako vakuoly se oznacují sférozómy (membránou
  ohranicené kapénky tuku, silic ci bílkovin)
• osmoregulace (pulzující vakuoly prvoku)

39
2.6 Inkluze

• Inkluze (paraplazma)
• rezervní a odpadní látky uložené ve vakuolách ci
  volne v cytoplazme
• zásobní zrna glykogenu, kapénky tuku i
  krystalky bílkovin (Leydigovy a Sertoliho bky)
• odpadní pigmenty (melanin), krystalky minerál.
  solí, apod.
• ve specializovaných bkách se muže paraplazma
  nahromadit až zatlacuje ostatní bun. obsah
  (tukové bky)
• Multivezikuly na povrchu biomembrána a uvnitr
  ješte nekolik telísek s biomembránou (živoc.
  sekrec. bky)
• Melanocyty specializ. bky živocichu s melaninem

40
4.3. Semiautonomní organely
41
Semiautonomní organely

• Mitochondrie, chloroplast, bazální telísko bicíku
• Velikosti vzájemne nekorespondují

Obr. 11) Chloroplast
Obr. 10) Mitochondrie
Obr. 12) Struktura bicíku
42

• mají vlastní proteosyntetický aparát (ribozómy) a
  DNA (mimojaderná dedicnost), ale syntéza mnoha
  jejich proteinu se uskutecnuje v cytoplazme a je
  rízena jadernými geny
• uzavreny obaly ze 2 membrán
• probíhá v nich vlastní energetický metabolismus
• predpokládá se jejich symbiotický puvod pri
  evoluci bunky

43

• Pozn. Získáním techto organel se otevrely dvere
  euk. bkám evolucní perspektivy ze všech
  eukaryotních jednobunecných parazitu nemá
  mitochondrie (predci asi nemeli, ci je ztratili)
  lamblie strevní. Radu biochemických schopností,
  které se vyvinuly u bakterií eukaryota nikdy
  nezískaly, pomáhají si tesnejší ci volnejší
  symbiózou
• euk. neschop. využít vzdušný N Fabaceae
• euk. neschop. chemolitorofie mekkýši a
  bradatice (Pogonofora) u hlubokomorských
  pramenu, ve specializ. orgánech hostí bakterie,
  které oxidují sulfan a získávají energii
  k syntéze organických látek
• euk. neschop. trávit celulózu býložravci

44
3.1 Mitochondrie

• kulovité, tycinkovité, oválné (0,1 - 10µm)
• organely aerobního metabolismu, ve všech typech
  eukaryotických bunek
• mitochondrií je v bunce nekolik set, jen u
  nekterých kvasinek se setkáváme s jednou obrí
  mitochondrií
• spermie mají mitochondrii v bicíku
• mitochondrie dedíme od matky
• stavba 2 biomembrány, vnejší hladká, vnitrní
  vychlípeniny
• 2 prostory (kompartmenty)
• mezi membránami - matrix mitochondriales
• vnitrní membrána se vychlipuje a vytvárí - kristy
  (aby se zvetšila plocha, na níž muže probíhat
  dýchání).

45
Mitochondrie

A
E
D
C
B
Obr. 13) (dle Štindl, 2005)
46
Funkce mitochondrií

• fce Na povrchu krist jsou drobná telíska
  sloužící k oxidativní fosforylaci (Zjištuje se to
  rozbitím bunky), integrální proteiny krist jsou
  systémy prenašecu vodíku a pak elektronu (dýchací
  retezec).
• V matrix jsou enzymy Krebsova cyklu (vetší
  energet. zisk v dých. retezci na vnitr. membr.)a
  katabolismu mastných kys., mitochondriální DNA
  (mitochondriom) a ribozómy (podobné
  prokaryotickým).

47
Hypotézy vzniku - endosymbióza

• hypotézy vzniku viz evoluce eukaryotické bunky
• 1) vchlípením CTM
• 2) prokaryotictí endosymbionti eukaryotních bek
  (viz i plastidy) teorie o endosymbióze

48
3.2 Plastidy

• jsou pouze v rostlinných bunkách u hub chybí (u
  vyšších hub jsou v plodnicích ruzná barviva)
• plastiom
• vlastní ribozómy
• podle obsahu barviv je delíme na
• fotosynteticky neaktivní
• fotosynteticky aktivní

49

• leukoplasty (bezbarvé), zás. podzemní c. rostlin
  (heterotrofní pletiva), jednoduchá stavba, napr.
  škrobová zrna, na svetle se mohou menit v
  chloroplasty
• Fotosynteticky neaktivní
• chromoplasty (žluté, oranžové nebo cervené),
  karoteny, xantofyly,(lipochromyrozp. v tucích),
  které urcují barvu i strukturu s globulemi
  pigmentu, s jehlicovými krystaly a s jedním
  velkým agregátem barviva.V bkách kvetu, plodu,
  korenu (mrkev, lykopen v rajceti, violaxantin
  v narcisu), vznikají také z chloroplastu
  rozkladem chlorofylu (žloutnutí listu)

50

• Fotosynteticky aktivní
• - rodoplasty (fykoerytrin a modrý fykocyanin)
• - feoplasty (hnedý fukoxantin)
• - chloroplasty (zelené)

51
Chloroplasty

• dvojitá membrána
• metabolicky (fotosynteticky aktivní)
• základní hmota (stroma, matrix) a grana
• vnitrní membránou ohranicena matrix a vytvárí
  propojený systém tylakoidu
• 3 prostory mezi membránami obalu, matrix a
  vnitrek tylakoidu
• Stroma (matrix) obsahuje DNA, ribozómy a
  nápadné kulovité inkluze (plastoglobule),
• (temnostní fáze fotosyntézy Calvinuv cyklus),
  tvorba org. l. a ukládání jako zásobních (škrob)

52
Chloroplast

A
E
C
D
B
Obr. 14) (dle Štindl, 2005)
53
Thylakoidy

• ve fotosynteticky aktivních chloroplastech nejsou
  tylakoidy usporádány do tzv. gran (navrstvením),
  ale jsou na povrchu, aby na ne dopadalo co
  nejvíce svetla
• tylakoidy ploché rozeklané vaky a asimil.
  pigmenty, vzniklé vchlípením a odškrcením od
  vnitrní membrány, váže se na ne svetelná fáze
  fotosyntézy (fotosystémy, elektrontransportní
  retezec, fotofosforylace)
• chloroplasty ras se nazývají chromatofory (vedle
  chlorofylu obsahují další pigmenty)
• pri nedostatku svetla vzniká etioplast (nejsou
  vytvoreny tylakoidy, ale pouze tzv. prolamelární
  telísko)

54
Delení dle zásobních látek

• amyloplasty (škrob, škrobové zrno u rostlin
  bramborové hlízy)
• proteoplasty (bílkoviny)
• oleoplasty (tuk)
• elaioplasty (tuk)
• Metamorfóza plastidu mohou precházet v jiný typ
• Vznikají diferenciací z proplastidu
  (meristematické bky), zralý chloroplast nakonec
  na chromoplast

55
4.4. jádro

• nucleus, karyon

Obr. 15)
56
Jádro
A
C
B
D
E
Obr. 16) (dle Štindl, 2005)
57

• výjimecne u vysoce specializ. bek chybí
  (erytrocyty) umožnuje vyšší pružnost,
  deformabilitu, zvetšuje povrch
• monoenergidní bky (jedno jádro), polyenergidní
  (více jader nálevníci) u hub jedno i vetší
  pocet jader
• ruzný tvar
• na povrchu jaderná membrána (karyolema oddeluje
  jad. obsah od cytoplazmy) ze dvou biomembrán
  (mezi nimi perinukleární prostor) a navazuje na
  ER
• v obalu jsou jaderné póry (rízená výmena
  makromolekulárních látek mezi karyoplazmou a
  cytoplazmou)
• karyoplazma (jaderná štáva) s jaderným skeletem
  (jaderná matrix) obsahuje chromatin z DNA a
  bílkovin (zejména bazických histonu), obs.
  jaderné inkluze (lipidy, glykogen)

58

• strukturní jednotkou chromatinu je vlákno o
  prumeru 10nm z kulovitých podjednotek, nukleozómu
• nukleozóm tvoren necelými dvema otockami DNA
  kolem osmi molekul bílkovin
• euchromatin despiralizovaný, dekondenzovaný,
  rozptýlený
• heterochromatin nerozptýlené, kondenzované,
  spiralizované cásti chromozomu

59
Funkce jádra

• genetická
• prenos gen. inf. z mater. bky na dcerinou
  (replikace), zapsána poradím nukleotidu
• metabolická
• nekteré anabolické (asimilacní) pochody (syntéza
  RNA, nekterých enzymu, ATP)
• regulacní
• regulace syntéz proteinu (enzymu)

60
Jadérko (nucleolus)

• vláknitá a granulární cást, uloženo v jádre
  v jaderné štáve
• není ohraniceno membránou
• tvoreno RNA a bílkovinami
• utvárení jadérka vázáno na urcité místo
  (organizátor jadérka) urcitého chromozomu
• syntéza prekurzoru rRNA, vznik cytoplazmatických
  ribozómu

61
4.5. Cytoskelet
Obr. 17)
62
Obr. 18) Cytoskelet fotografie a schéma (dle
Alberts, 1998, upraveno)
63

• Cytoskelet prostorová soustava vláknitých
  bílkovinných útvaru v cytoplazme
• délka se mení pridáváním ci odbouráváním jednotek
  umožnují pohyb struktur (chromozomy) i zmen a
  tvaru bunky

64
funkce

• zrejme urcuje rozložení a pohyb organel v bunce
• premena chemické energie na kinetickou
  (mikrotubuly, mikrofilamenta)
• opora bunky (mikrotubuly, intermediární
  filamenta)
• transport látek v bunce,
• stavební funkce (organely pohybu, centriola,
  delící vreténko)
• rízení deju v bunce v prubehu diferenciace a
  zrání bunky

65
Složky cytoskeletu

• mikrotubuly (jemná vlákna)
• mikrofilamenta
• intermediární vlákna (prechodná vlákna)

66
Mikrotubuly (jemná vlákna)

• trubicovité útvary, 25nm
• stena z kulovitých jednotek, kterých na prurezu
  je zpravidla 13
• tvorené bílkovinou - tubulinem
• fce
• umožnují zrejme proudení cytoplazmy
• udržují tvar bunky
• tvorí vlákna chromatického vreténka pri mitóze
• soucástí centrioly (2 kolmo na sebe orientované
  krátké trubice, kde každá tvorena z 9 trojic
  mikrotubulu)
• základem pohybového aparátu bicíku (9 páru
  periferních mikrotubulu 2 mikrotubuly
  centrální), (viz obrázek 19)

67
Mikrofilamenta

• 4-6 nm
• 2 šroubovite stocené retezce
• tvorené aktinem, prípadne myozinem (stažitelné
  bílkoviny)
• leží soubežne s povrchem bky v blízkosti plazm.
  membrány, na kterou se upínají
• proudení cytoplazmy, prítomna v delicím vreténku

68
Intermediární vlákna

• (prechodná vlákna)
• 10 nm
• fce jako bunecná kostra

69
Centriola (delící telísko)

• stálá struktura živoc. bek poblíž jádra
• dvojice kolmo k sobe postavených válecku, jejichž
  plášt tvoren 9ti sadami trí mikrotubulu
• kolem centrioly zvláštní zrnitá cytoplazma
  (centrosféra)
• z centrosféry vybíhají dlouhá vlákna mikrotubulu
  (astrosféra)
• dohromady vytvárí centrozóm (u živocichu pár
  centriolu centriol, u rostlin chybí)
• fce organizacní centrum mikrotubulu (pri delení
  bek), indukuje vznik druhé centrioly pred
  mitózou, cinnost bicíku a rasinek

70
4.6. Organely pohybu
71
Rasinky (cilie)

• vláknité výbežky bunky,
• ohraniceny jednotkovou membránou
• obsahují soubor mikrotubulu, uprostred jeden pár
  (tzv. centrální, koncí pod bunecným povrchem
  v bazální desticce), okolo je 9 periferních
  (pronikají hloubeji do cytoplazmy a zakonceny
  bazálním telískem (kinetozómem)

72
Bicík (flagellum)

• struktura podobná rasinkám
• jeden ci více, je relativne dlouhý
• krome mikrotubulu muže obsahovat ješte další
  zpevnující struktury

73
Obr. 19) Struktura bicíku eukaryot
Obr. 20) Model bicíku
74
Literatura

• Alberts B. a kol. (1998) Základy bunecné
  biologie. Espero Publishing, Ústí nad Labem.
• Berger J. (1996) Bunecná a molekulární biologie.
  Tobiáš, Havlíckuv Brod.
• Bumerl J. a kol. (1997) Biologie 1 pro strední
  odborné školy. SPN, Praha.
• Dostál P., Rehácek Z., Duchác V. (1994) Kapitoly
  z obecné biologie. SPN, Praha.
• Jelínek J., Zichácek V. (1999) Biologie pro
  gymnázia. Nakladatelství Olomouc.
• Kubišta V. (1998) Bunecné základy životních
  deju. Scientia, Praha.
• Kubišta V. (1992) Obecná biologie. Fortuna,
  Praha.

75

• Loewy, et al (1991) Cell Structure and Function.
  Saunders College Publishing, USA.
• Romanovský A. a kol. (1983) Obecná biologie.
  SPN, Praha.
• Rosypal S. a kol. (1998) Prehled biologie.
  Scientia, Praha.
• Rosypal S. a kol. (2003) Nový prehled biologie.
  Scientia, Praha.
• Štindl P. (2005) Obraz a schéma pri výuce
  vybraných kapitol cytologie. Dipl. práce. Hradec
  Králové Pdf UHK, 2005.
• Villee C. a kol. (1989) Biology. Saunders
  college Publishing, USA.
• Wallace R., Sanders G., Ferl R. (1996) Biology.
  H. Collins College Publishers, USA.

76
Zdroje obrázku

• Obr.1) Rostlinná bunka (fotografie VOŠZ a SZŠ HK)
• Obr. 2) Rostlinná bunka cytoplazma (Štindl
  2005)
• Obr. 3) http//media-2.web.britannica.com/eb-media
  /74/53074-004-9F65D813.jpg
• Obr. 4) bunecná stena hub kvasinky (fotografie
  VOŠZ a SZŠ HK)
• Obr. 5) bunecná stena rostlin (fotografie VOŠZ a
  SZŠ HK)
• Obr. 6, 7, 8, 9) Štindl P. (2005) Obraz a
  schéma pri výuce vybraných kapitol cytologie.
  Dipl. práce. Hradec Králové Pdf UHK, 2005.
• Obr. 10) http//fig.cox.miami.edu/Faculty/Dana/mit
  ochondrion.jpg
• Obr. 11) http//virtualbiologytutor.co.uk/images/
• Obr. 12) http//www.cartage.org.lb/en/themes/scien
  ces/Zoology/AnimalPhysiology/Anatomy/AnimalCellStr
  ucture/CiliaFlagella/CiliaFlagella.htm

77

• Obr. 13, 14) Štindl P. (2005) Obraz a schéma pri
  výuce vybraných kapitol cytologie. Dipl. práce.
  Hradec Králové Pdf UHK, 2005.
• Obr. 15) Jádro rostlinné bunky (fotografie VOŠZ a
  SZŠ HK)
• Obr. 16) Štindl P. (2005) Obraz a schéma pri
  výuce vybraných kapitol cytologie. Dipl. práce.
  Hradec Králové Pdf UHK, 2005.
• Obr. 17) http//www.descsite.nl/NL-taxi/cytoskelet
  1.jpg
• Obr. 18) Alberts B. a kol. (1998) Základy
  bunecné biologie. Espero Publishing, Ústí nad
  Labem.
• Obr. 19) http//sci.muni.cz/ptacek/CYTOLOGIE6_soub
  ory/image127.jpg
• Obr. 20) http//www.life.illinois.edu/crofts/biop
  h354/lect1617.html

78
konec

• 02/09 PhDr. Premysl Štindl