Mince

1
Mince
Vytvoril Petrásek Jan

• Vytvoril Petrásek Jan

Mince
2
Francká ríše Charles II. le Chauve (840-877)
denár
3
Byzanc Theophilus, Michal a Constantinus (830
831) solidus
4
František I., 20 krejcar 1831 1835
5
František I., 20 krejcar 1804 1806
6
František I., 1/4 krejcar 1812
7
František I., 1/2 krejcar 1800
8
František I., 1 Centesimo 1822 1834
9
František I., 3 krejcar 1812
10
František I., 30 krejcar 1807
11
MICHAL III, solidus, 9 století (Byzanc)
12
Byzantské mince
13
Encyklopedie mincovnictví

• ltp-numismatika.cz/images/kapitola_7/ale_02.jpggt

14
MINCE FOCAS - Byzantská ríše (602-610)
15
MINCE PIPIN - Francká ríše (768)
16
SOLIDUS Michala III, Byzantská ríše (9. století)
17
ŠEKEL - Šimon Makabejský, židovská mince (143
Starého veku)
18
OTTO - Franská ríše
19
Herodes Veliký (1. století)
20
DAGOBERT - Francká ríše (7. století)
21
(No Transcript)
22
Archandel Michael na tomto byzantském císari
Michael V mince.
23
(No Transcript)
24
Mince Karla IV.
25
Mince Karla IV. (II) Dukát královský ražený do
roku 1355
26
Mince doby Karla IV.
27
Marie Terezie, Grešle 1759 1768
28
František Lotrinský, 20 krejcar 1765
29
Predmonetární období

• Nejjednodušší formu smeny lze na území Cech a
  Moravy konstatovat již v mladším paleolitu, tedy
  ke konci starší doby kamenné (80000 - 10000 pr.
  Kr.). Predmetem obchodu se stávaly rozlicné
  suroviny kamenné industrie obsidián, jantar,
  krevel, krištál a další, jež byly objeveny pri
  archeologických sondách na místech, kde nebyla
  jejich težba (lze li v té dobe o težbe mluvit)
  ani výskyt nijak doložen. Výrobky z takových
  surovin casto nalézáme jako soucást zádušní
  výbavy v hrobech osob v kmenové hierarchii
  nejvýše postavených. To poukazuje na jejich
  neobycejnou cenu. Vedle výrobku z kamene se
  stávaly predmetem smeny i produkty kostené
  industrie.

30
Predmonetární období

• V pozdejším období se vedle praktických
  "polotovaru" - nerostu zacíná pri obchodech
  užívat také predmetu ozdobných lastur a
  nejruznejších schránek mekkýšu usporádaných casto
  do podoby náhrdelníku. Takovou formu úpravy lze
  však pozorovat i u predmetu kamenných.

31
Doba bronzová

• V dobe bronzové (1. pol. 2. tisíciletí - 1. pol.
  1. tisíciletí pr. Kr.) se v souvislosti se
  znacným rozšírením medi a s objevem bronzu
  prenesla platební funkce predevším na kov. Jeho
  vynikající vlastnosti, mezi než mužeme radit
  zejména trvanlivost, snadnou delitelnost a
  prenosnost dodaly kovu výjimecné postavení.
  Funkci platidla zastával kov v rozlicných
  podobách jako surovina urcená zrejme pro další
  zpracování a formovaná do urcitého standardního
  tvaru (medená žebra jihoceské únetické a mohylové
  kultury, ci svitky a spirály v kulture lužické a
  mohylové na území Cech), ve tvaru malých
  bronzových kroužku, miniaturních sekerek, nebo v
  podobe hotových výrobku ozdobného, nebo užitného
  charakteru (nárameníky, nákrcníky, spirály,
  náramky, nože, srpy, sekery).

32
Doba železná

• Se zavedením výroby železa v tzv. dobe železné
  (700 pr. Kr. - prelom letopoctu) vyskytuje se
  paralelne i železo ve funkci platebního
  prostredku vedle medi a bronzu. Železné
  polotovary jsou casto formovány do podoby
  nejruznejších dvojhrotých hriven, tycovitých
  prutu a bochníkových lup - ingotu. Na území Cech
  a Moravy však archeologické výzkumy odkrývají
  doklady jen o velmi rídkém užití takových
  predmetu. I když z daleko ale pozdejšího období
  Velké Moravy jsou známy tzv. velkomoravské
  sekerovité hrivny.

33
Keltské období

• V období Laténu kolonizují území pozdejších Cech
  a Moravy Keltové. Vyspelá keltská civilizace
  poznala peníze a predevším praktickou stránku
  jejich užití patrne pri cetných válecných
  výpravách do stredomorí. V té dobe rozvíjející se
  kultura antického Recka již zná a bežne užívá
  ražených penez. A byli to práve Keltové, kterí na
  našem území zacali razit první mince.

34
Keltské období

• Bezpecných zpráv o usídlení keltského kmene Bóju
  na území pozdejších Cech se nám dostává ze
  druhého století pr. Kr. z písemných záznamu
  ucinených na památku odražení náporu germánských
  Kimbru roku 113 pr. Kr. Práve sem je kladen
  pocátek vzniku názvu ceské zeme - Boiohemum,
  Bohemia, Böhmen. Stredisky keltské moci se stala
  tzv. oppida - opevnená hradište podobná
  morfologicky pozdejším stredovekým mestským
  centrum. Keltové se záhy po usazení ve strední
  Evrope zacínají orientovat na rozvoj remeslné
  výroby a obchodu. Práve vysoký stupen rozvoje
  výroby a obchodu si vyžádal vznik prvních
  menových systému.

35
Keltské období

• Ceským a moravským Keltum se stala pri tvorbe
  prvních mincí vzorem základní menová jednotka
  makedonské menové soustavy - zlatý statér o váze
  7,8 g a to vcetne obrazových námetu. Mezi
  nejstarší ražby Keltu na našem území patrí zlatý
  statér o váze 8,5 g a jeho díly s vyobrazením
  hlavy bohyne Athény na líci a s postavou
  okrídlené bohyne Niké na rubu. Námetove tyto
  ražby cerpaly ze statéru makedonského panovníka
  Alexandra III. Velikého. Místem jejich produkce
  bylo patrne nekteré dnes neznámé oppidum ve
  východních Cechách, soude podle koncentrace
  nálezu.

36
Keltské období

• Pozdeji razí Bójové mince podle vlastních námetu
  statéry zvané mušlové podle podoby s lasturami,
  ale i mince s rozlicnými výjevy jako kun, stocený
  had (drak), bojovník atd. Dumyslné delení statéru
  na tretiny, osminy a ctyriadvacetiny umožnovalo
  snadné vyjádrení ruzných hodnot jednodušeji než
  pri delení na poloviny a ctvrtiny. Všechny
  doposud zmínené ražby jsou z vysoce jakostního
  zlata. To vzalo puvod pravdepodobne v ceských
  zlatonosných rekách. Oblast jihoceské Otavy je
  právem oznacována za "Kalifornii staroveku" podle
  propoctu nescetných presypu - hromad vyteženého
  písku zbylých po rýžování zlata.

37
Keltské období

• Zlaté miskovité statéry bývají oznacovány jako
  tzv. duhovky (Regenbogenschüsselchen). Takové
  oznacení si vysloužily v Cechách a v Bavorsku
  proto, že je lidé nacházeli na polích casto po
  dešti, kdy z nich voda smyla hlínu. Proto uverili
  legende, která ríká, že duhovky vydává sama zeme
  na míste, kde se jí dotkne pri dešti duha.
• Z ceských rek s nejvetší pravdepodobností
  pocházelo i zlato mincí z nejproslulejšího
  ceského zlatého pokladu, známého podmokelského
  nálezu zlatých keltských duhovek (statéru). Velký
  bronzový kotel v sobe ukrýval na 40 kilogramu
  techto vzácných mincí a radí se tak k nejvetším
  zlatým pokladum sveta. Byl objeven v roce 1771 na
  krivoklátském panství tehdejšího ceského
  královského místodržícího, Karla Egona knížete
  Fürstenberka. Ten, poté co se o zlate, kterým jej
  zeme obdarila, dozvedel, dal témer všechny
  keltské mince, které od lidí pod pohružkou
  krutými tresty vymámil, roztavit a premincovat z
  cásti na císarské a zcásti na své dukáty s
  letopoctem 1772.

38
Keltské období

• Mimo zlatých statéru razili Keltové i mince
  stríbrné, avšak v menším množství a až nekdy v
  prvním století pr. Kr.. Námety stríbrných
  keltských ražeb jsou podobné obrazum bójských
  statéru. Nejmladší keltské stríbrné ražby již
  prezentují dokonce i nápisy. Domníváme se, že
  slova BIATEC, ci NONNOS nebo COVIOMARUS a další
  oznacují patrne kmenové nácelníky.
• Hlavním keltským mincovním centrem na našem území
  bylo patrne stradonické hradište. Mimo to ale
  razili Keltové svoje mince i na jiných místech. Z
  Hradiska u Stradonic prinesl archeologický výzkum
  dvou tamních mincoven vzácný doklad o technice
  ražby bójských duhovek. Ty byly raženy na litém
  strížku, jenž vznikl roztavením (pomocí
  dmuchavky) predem odváženého množství kovu
  nasypaného do dulku v hlinené desticce. Práve z
  Hradiska u Stradonic pochází dochované exempláre
  jemných mincovních vážek a hlinených desticek s
  dulky, v nichž byly objeveny nepatrné stopy
  zlata.

39
Keltské období

• Keltské mincování je ojedinelým a izolovaným
  úkazem v našem mincovnictví. Po této relativne
  krátké episode keltského mincování se území
  budoucí Velké Moravy ocitá ve sfére vlivu rímské
  mincovní politiky. Obchod sem prináší rozlicné
  rímské stríbrné denáry, zlaté auree ci bronzové
  sestercie nebo antoniniány a následne i pozdejší
  ražby byzantské. Vlastní mince však slovanské
  obyvatelstvo nerazí až do druhé poloviny 10.
  století po Kr.

40
Denárové období

• První evropské stredoveké denáry razí po získání
  moci nad novou Franskou ríší v roce 752 Pipin
  Krátký (Pépin le Bref). Ale predevším jeho
  nástupci Karlu Velikému (768 - 814), za jehož
  vlády se rozpínala Franská ríše od Pyrenejí až k
  Labi a Baltu, náleží zásluha o upevnení denárové
  meny. Ten zavedl jednotný mincovní systém, kdy se
  z jedné tzv. karolinské libry o 408 g. razilo 240
  denáru. Pod vlivem mincovní politiky Karlovcu se
  šírí stríbrné denáry i do ostatních zemí Evropy.
• Podle bavorského vzoru prichází i ceský kníže v
  sedmdesátých letech 10. století k ražbe vlastních
  ceských denáru. Pocátky ceského mincování souvisí
  s hospodárskou, politickou i kulturní
  konjunkturou ceských zemí probíhající práve v
  tomto období. Výrazným podnetem k zaražení
  vlastní mince se stal i rozvíjející se
  mezinárodní obchod. Cechy ležely de facto na
  križovatce duležitých obchodních cest baltské
  (skandinávské) a rezenské, kudy probíhal
  transport zboží z bohatého stredomorí.

41
Denárové období

• Puvod nejstarších ceských denáru je kladen tesne
  za rok 970, snad ješte na sklonek vlády mocného
  Boleslava I. (935 - 972). Predtím v Cechách
  obíhaly ve funkci platidla jakési jemné šátecky.
  Dozvídáme se to ze zprávy arabského cestovatele
  Ibráhíma ibn Ja'kúba, který navštívil Cechy nekdy
  v polovine 10. století. Jeden denár podle
  Ja'kúbova svedectví mel cenu deseti šátecku a
  bylo zan možno koupit 10 slepic, tolik obilí že
  postacilo jednomu cloveku na celý mesíc, nebo
  jecmene pro kone na 40 dní.
• Nejstarší ceské denáry, ražené, jak už bylo
  receno, podle vzoru bavorského, mají na líci
  kríž, v jehož úhlech bývá casto umísteno nekolik
  kulicek. Opis BOLEZLAVS DUX vypovídá, že jde o
  mince knížete Boleslava. Na rubu tohoto
  nejstaršího, tzv. rezensko - , resp. bavorsko -
  švábského typu ceských denáru je stylizovane
  vyryta kaplice (jakási stríška s krížkem) a kolem
  ní bývá opis PRAGA CIVITAS (Praha mesto).

42
Denárové období

• Další mince ceských Boleslavu byly silne
  ovlivneny mincovnictvím anglickým. Tzv.
  elhelredský, resp. anglosaský typ ceských denáru
  predvádí na líci pravici boží, pozdeji doplnenou
  po stranách písmeny alfa a omega, jež mely
  symbolizovat pocátek a konec. Na rubu pak rytec
  ztvárnil postavu (poprsí) knížete. Vernost
  napodobení ražeb anglického krále Ethelreda II.
  (978 - 1016) byla umocnena uvedením jeho jména na
  jednom z denáru knížete Jaromíra (1003, 1004 -
  1012, 1033 - 1034) raženém po roce 1004. Duvod
  tak detailního napodobení lze hledat v uplatnení
  ceských mincí v mezinárodním obchode, kde
  anglosaské mince zdomácnely již daleko dríve. Na
  Jaromírových denárech se pozdeji objevují prvky
  vypovídající o silném vlivu byzantské kultury.
  Nejblíže východním vzorum stojí denár s
  vyobrazením žehnajícího Krista a recko -
  latinským opisem CHRISTUS DOMINUS NOSTER.

43
Denárové období
       

• Na nekterých denárech Boleslava II. (972 - 999)
  prichází i jméno jeho manželky ADIVEA. Jeho
  druhá žena Emma (1006) razila nekdy v letech 985
  - 995 vlastní mince se zvláštním opisem EMMA
  REGINA (královna !!) ve své mincovne na hrade
  Melníku. Na denárech Boleslava II. se mužeme
  rovnež setkat se jmény mincmistru (mincmistr
  zjednodušene vedoucí v mincovne) a mincoven
  NACUB, MIZLETA, OMERIZ v mincovne pražské PRAGA
  CIVITAS a ZANTA, NOC v mincovne vyšehradské
  VYSZEGRAD.

44
Denárové období

• Další typy prvních denáru jsou mecový,
  byzantský, karolinský a šípový podle námetu,
  který tvoril jejich obrazovou nápln. Vyjma Prahu
  a Vyšehrad, o nichž jsme se již zmínili, razily
  se premyslovské denáry i na dalších místech v
  zemi. Zmínky se dochovaly o mincovne v Plzni a v
  Kourimi a další ceské mincovny pracovaly patrne i
  na Vraclavi a v Chrudimi.
• Vedle Premyslovcu razili v Cechách svoji minci
  také Slavníkovci, jejichž moc zasahovala
  predevším na východní a jižní Cechy. Jejich
  mocenským centrem byl Malín a Libice, kde také
  razili svoje denáry. Jejich obraz nekopíroval
  cizí mince, ale snažil se o vnesení vlastních
  ikonografických prvku, jakými byl obraz ptáka,
  nebo portrét knížete. Kníže Sobeslav razil svoje
  denáry s opisem ZOBESLAVS DUX a MALIN CIVITAS,
  ale i denáry pro svého bratra - biskupa pražského
  Vojtecha s opisem HIC DENARIUS EST EPISCOPI a
  ETLIVBICENSIS DUCIS ZAIZLAO, a další typy s opisy
  ZOBEZSLAVS ET ADALBERT EPISCOPUS. Episoda
  Slavníkovského mincování však koncí záhy -
  soucasne s libickou tragédií v roce 995.

45
Denárové období

• Premyslovské denáry prestávají námetove kopírovat
  cizí vzory až v 1. pol. 11. století, kdy se na
  denárech knížat Oldricha (1012 - 1033, 1034) a
  Bretislava I. (1034 - 1055) objevují poprvé ryze
  domácí, neprejaté motivy. Zejména pak jméno a
  pozdeji i vyobrazení sv. Václava jako zemského
  patrona zduraznuje vliv domácí kultury i
  formující se kult sv. Václava.
• První moravské mince razí pod vlivem ceského
  mincovnictví Bretislav I. asi ve dvacátých letech
  11. století. Tento cin je zároven odrazem
  sílícího hospodárského i politického vlivu
  Moravy, která je v té dobe križovatkou evropských
  obchodních cest. Castým obrazem nejstarších
  moravských mincí byla kotva - symbol sv.
  Klimenta, jehož prostrednictvím navazuje
  Bretislav I. na tradici Velké Moravy. Vedle kotvy
  ukazují nejstarší moravské denáry knížecí diadém
  a pozdeji nesou i jméno sv. Václava - dukaz
  pronikání svatováclavského kultu na Moravu.

46
Denárové období

• V roce 1050 pristupuje kníže Bretislav I. k první
  plošné mincovní reforme. Dosavadní denár byla
  stríbrná mince o prumeru asi 20 mm a váze více 1
  g. Byly raženy v poctu 240 z karolinské libry o
  cca 408 g. Bretislav I. zmenil jak základní
  hmotnostní jednotku urcenou pro ražbu denáru, tak
  i pocet kusu, hmotnost a prumer mincí. Výchozí
  vahovou jednotkou se stala severská marka -
  hrivna o hmotnosti asi 210 g., z níž se razilo
  cca 200 denáru prumerné hmotnosti 0,9g a o
  prumeru 16 mm. Od Bretislavovy reformy mluvíme o
  denárech tzv. malého strížku (strížek kotoucek
  kovu pripravený k ražbe).
• Mincovní reforma z roku 1050 se dotkla i Moravy,
  kde se poté razí denáry menšího strížku. Zároven
  vzrustá produkce moravských denáru, což souvisí s
  rozdelením Moravy na 3 územne správní celky
  olomoucké, brnenské a znojemské údelné knížectví.

47
Denárové období

• Nástupci Bretislava I. respektují jeho reformu a
  prizpusobují podle ní svoje mince. Na denárech
  prvního ceského krále Vratislava II. (1061 -
  1092) z let 1086 - 1092 mužeme navíc poprvé
  spatrit vyobrazení královské koruny, která zde
  zdobí panovníkovu hlavu.
• V prubehu 11. století dochází k uzavrení -
  teritorializaci ceské mince v hranicích státu. To
  umožnuje vydavatelum mince koristit ze svého
  výsostného práva na úkor obyvatelstva. Proto
  dochází od konce 11. stol. až do dvacátých let
  století 13. k postupnému zhoršování jakosti
  denáru z puvodne vysoce jakostního kovu. Nucená
  pravidelná výmena nekvalitní mince za novou,
  ješte horší se vznosne nazývala renovatio monetae
  - obnovování mince a vyvrcholila za Bedricha I.
  (1171 - 1173), kdy z mincovny vycházely mince o
  váze 0,70 g. a ryzosti 0,100.

48
Denárové období

• Práve obnovování mince bylo zároven hlavní
  prícinou castého strídání mincovních obrazu, jež
  provázel vrcholný rozkvet výtvarného provedení
  ceských denáru. Zatímco razidla pro nejstarší
  denáry byla zhotovena za využití puncovní
  techniky, kdy se jednotlivé cásti obrazu
  sestavovaly z jednoduchých puncu (proto pusobí
  nekdy jejich obrazy dosti primitivne), jsou
  razidla denáru 12. století již prevážne ryta. Na
  malé mincovní ploše byly v tomto období dovedne
  zobrazeny lovecké, válecné i obradní scény,
  spojující zrejme domácí rukou a domácím umem
  byzantské motivy s vlivem západního románského
  umení.
• Kolem roku 1180 zacíná razit svoje mestské mince
  Cheb. Podle norimberského vzoru vydává
  polobrakteátové feniky. Mincovní právo pozdeji
  potvrdil Chebu Václav II. a roku 1349 znovu Karel
  IV.. Poslední mince zde razila ješte roku 1743
  francouzská armáda ustupující tudy po skoncení
  první slezské války.

49
Záverecná episoda denárového období - období
brakteátové

• Ve druhém desetiletí 13. století dochází konecne
  menovou reformou Premysla Otakara I.(1197 - 1230)
  k náprave ceské mince zaražením tzv. brakteátu
  podle míšenských vzoru. Název brakteát vznikl až
  v 19. století a vcelku trefne charakterizuje
  podobu posledních ceských denáru, nebot toto
  oznacení je odvozeno od latinského bractea -
  výrazu pro tenký plech. Brakteáty razili v
  Cechách králové Premysl I., Václav I. (1230 -
  1253), Premysl II. (1253 - 1278) a Václav II.
  (1278 - 1305) ve dvou velikostech velké o
  prumeru až 42 mm a váze kol 1 g. a strední o
  prumeru 27 - 32 mm a hmotnosti nezmenené (malé
  brakteáty se razily na Morave). Druhé z nich
  zacal razit Premysl II. po roce 1260 v rámci
  reformy, která zamenila i dosavadní výchozí
  hmotnostní jednotku severskou marku zavedenou
  Bretislavem I. v roce 1050 o váze 210 g. za
  pražskou hrivnu o váze 253 g.
•            Nová a výrazne efektivní byla mincovní
  technika zavedená s ražbou brakteátu. Na rozdíl
  od dosavadních denáru mely nové brakteáty obraz
  jen po jedné strane, což umožnovalo, vzhledem k
  nepatrné tlouštce jejich strížku, ražbu nekolika
  kusu najednou - jedním úderem kladiva na razidlo.
  Tuto výhodu ale na druhé strane kompenzovala
  neprakticnost mince v bežném obchodu, kde se
  krehké brakteáty casto lámaly a rozpadávaly se na
  kusy. Proto z nich obchodníci vytváreli tzv.
  svitky, kdy naskládali nekolik brakteátu na sebe
  a ohnuli je po okrajích tak, aby držely
  pohromade.

50
období brakteátové

• Obrazová nápln ceských brakteátu velkého strížku
  je tvorena prevážne ztvárnením sedícího
  panovníka. Podle královské koruny na hlave
  trunícího vladare bývají separovány ceské
  brakteáty od onech míšenských, na kterých je týž
  výjev, jen míšenský panovník se nehonosí hodností
  královskou. Jsou to poprvé ceské brakteáty,
  konkrétne brakteát Premysla Otakara II., kde
  nalézáme zobrazení ceského znaku - dvouocasého
  korunovaného lva. Strední brakteáty predvádejí
  již rozlicné motivy casto pod narustajícím vlivem
  stredoveké heraldiky. Mimo lva lze spatrit na
  stredních brakteátech i korunovanou hlavu
  panovníka, nejruznejší zvírecí (pták),
  architektonické (mestské veže, brány a hradby) a
  mytologické motivy (harpye). Jen zcela výjimecne
  lze na ceských brakteátech zaznamenat opisy,
  vetšina z nich jsou mince nemé.

51
období brakteátové

• Ke zmenám ve vývoji mincovnictví dochází v té
  dobe i na Morave. Rokem 1182 koncí rozdelení
  Moravy na údelná knížectví a vláda se konsoliduje
  v rukou markrabete. Vliv sousedního Rakouska vede
  k zavedení mincí fenikového typu, jejichž pocátky
  jsou spojeny s vládou Vladislava I. Jindricha
  (1197 - 1222). Premysl Otakar v roce 1253
  prerušil ražbu mincí fenikového typu, aby zavedl
  brakteát, v té dobe již dlouho známý v Cechách.
  Moravské brakteáty byly malé (cca 16 mm) a jejich
  obrazovou nápln tvorily predevším figurální,
  zvírecí, ale i architektonické motivy.
• Zvláštní epizodu moravské stredoveké mincovní
  historie tvorí mincovnictví olomouckých biskupu.
  Svedcí pro ne zejména dve významné listiny vydané
  nemeckým králem Konrádem III. roku 1144 a ceským
  knížetem, pozdeji králem, Vladislavem II.
  (nedatovaná 1146 / 47) biskupu Jindrichu
  Zdíkovi (1126 - 1150). Stredoveké mincovní právo
  olomouckých biskupu bylo spjato s moravským
  hradem Podivínem, odkud zrejme vycházely i
  biskupské denáry. Na tuto tradici pozdeji úspešne
  olomouctí biskupové navázali, když jim bylo v
  roce 1608 jejich mincovní právo potvrzeno.

52
Grošové období

• Ceská mena denárová - mena lehkých, zrnem
  promenlivých a i nekolikrát do roka stahovaných
  denáru - vzala v Cechách za své rokem 1300.
  Prestože se denárový systém dockal parciální
  zmeny již v druhém desetiletí 13. století
  zaražením tzv. brakteátu, dochází k celkové
  rekonstrukci ceské meny až reformou krále Václava
  II.. "Poslal král do Florencie a povolal peclivé
  odborníky, totiž Reinharda, Alfarda a Cynona
  Lombardského, kterí meli v takových záležitostech
  tak velkou zkušenost, že mohli s prospechem rídit
  vec tak duležitou. A tak byla léta Páne 1300 v
  mesíci cervenci zavedena mince grošu pražských a
  malých penízku, jichž jde na groš dvanáct, a
  každý peníz byl oznacen jménem Václava, který je
  zavedl." Tak lící Zbraslavská kronika sepsaná v
  letech 1314 - 1317 Petrem Žitavským vznik vskutku
  nejslavnejší ceské mince. Na sklonku roku 1299
  dlel v Itálii kanclér krále Václava basilejský
  biskup Petr z Aspeltu. S jeho návratem do Cech
  vystupují ve službách králových i tri zmínení
  italští financníci Rinieri, rytír Appardo a Cino.

53
Grošové období

• O mincovní reforme se v Cechách uvažovalo již
  pred rokem 1300. Zásadním podnetem k její
  realizaci se však stalo až objevení nedozírného
  bohatství stríbronosných rud uprostred lesu a
  plání na východ od Prahy, mezi Kolínem a Cáslaví,
  kde pozdeji vyrostlo druhé nejbohatší mesto
  království - Kutná Hora. Osada zvaná již od svého
  pocátku Kutnou Horou a tvorící od roku 1290
  samostatný horní obvod s královskými horními
  úrady a soudem byla vhodným místem pro integraci
  stávající mincovní výroby státu. Skutecne sem
  byla s rokem 1300 soustredena veškerá mincovní
  produkce ceského království z nejméne sedmnácti k
  té dobe cinných mincoven. Grošová mincovní
  reforma sledovala vedle centralizace výroby ješte
  další klícové cíle
• Úplné zrušení plateb neraženým kovem a zánik
  dosavadní chatrné denárové meny, spojené s
  periodickým vymenováním mince (tzv. renovatio
  monetae).
• Vznik nové penežní soustavy s vedoucím nominálem
  - pražským grošem - penízem vecným jak vahou, tak
  obsahem drahého kovu. Vazba na dosavadní
  denárovou menu byla zabezpecena dílcími nominály
  groše - parvi, jichž dvanáct se melo groši zrnem
  (obsahem drahého kovu) témer rovnat.
• Zavedení státního monopolu stríbra, což znamenalo
  povinnou smenu neraženého kovu za minci ve vládní
  mincovne.

54
Grošové období

• V duchu techto zásad vznikla pod dohledem
  vlašských financníku Rinieriho, Apparda a Cina
  první stredoevropská penežní soustava skutecne
  ražených mincí, ne již jen pocetních jednotek.
  Prozírave navazuje ceský grošový systém na starou
  pocetní soustavu talentu a solidu, z níž
  vycházela denárová soustava. Pražský groš o
  dvanácti denárech (parvech) byl de facto raženým
  ekvivalentem solidu a dvacet grošu vyšlo pocetne
  naroven talentu (libre). Bylo tedy i po roce 1300
  raženo z jedné libry 240 denáru jen se ponekud
  zmenily hmotnostní relace. Základní hmotnostní
  jednotkou zustala hrivna, zvaná nyní pražskou,
  jejíž váha byla (novodobe) stanovena na 253,26 g,
  jakosti 15lotové (0,938). Z takto sazené hrivny
  se razilo cca 66 grošu zpusobem al marco, tzn. že
  z predepsané váhy mincovní slitiny mel být
  vyražen presne stanovený pocet mincí bez ohledu
  na individuální hmotnost jednotlivých kusu,
  vychází tedy teoretická hmotnost každého groše
  3,837 g.

55
Grošové období

• Tvurci ceské menové reformy si vzali za vzor
  francouzské - tourské groše ražené od roku 1266
  francouzským králem Ludvíkem IX. (1226 - 1270).
  Jejich reforma se však mohla s úspechem oprít o
  ohromné bohatství kutnohorských stríbrných dolu a
  tak zajistit pražskému groši, masovou ražbou,
  žádanou prosperitu. Dumyslná organizace
  kutnohorské mincovny, jíž bychom snad mohli bez
  nadsázky prirovnat k pozdejším manufakturám,
  prispela zásadním podílem k úspechu reformy.
•      

     
56
Grošové období

• Na líci pražských grošu byla na míste heraldicky
  prvním - uprostred umístena královská koruna.
  Kolem ní uvádel opis ve dvojitém obvodku jméno a
  titul ceského krále WENCEZLAWS SECUNDUS / DEI
  GRACIA REX BOEMIE. Na rubní strane stál v
  obrazovém poli ceský heraldicky ztvárnený lev a
  kolem nej uvádel opis GROSSI PRAGENSES jejich
  ceskou provenienci. V této podobe v jaké uvedla v
  život pražské groše menová reforma krále Václava
  II. setrvaly až do dvacátých let 15. století, kdy
  dochází k prestávce v jejich vydávání v
  souvislosti s evropskou krizí (husitské války).
• Parvi Václava II. jsou dokonalou miniaturou
  pražského groše. Na jejich líci je umístena
  královská koruna a zkrácený opis WENCEZLAVS II
  REX BOEMIE. V obrazovém poli rubní strany je
  umísten ceský lev a opis kolem nej udává hodnotu
  mince PRAG PARVI. Hodnota prvních parvu se
  skutecne témer rovnala dvanáctému dílu groše když
  mely pri jakosti 0,544 hmotnost 0,5 g.

57
Grošové období

• Pražský groš byl první mincí vyšší nominální
  hodnoty, raženou ve strední Evrope. Jako takový
  se stal vzorem pro ražbu i v ostatních zemích
  Evropy, kam jej nesl mezinárodní obchod i
  politický vliv ceského státu. Tak dochází
  príkladne v roce 1328 k zaražení groše v Uhrách,
  nebo roku 1338 k zaražení grošu míšenských.
• Rinieri, Appardo a Cino nezustali posledními
  italskými odborníky, kterí propujcili své
  schopnosti i finance do služeb ceského panovníka.
  Již v roce 1325 povolává král Jan I. (1310 -
  1346) do Cech opet Lombardy, aby dali vzniknout
  první ceské zlaté minci - florénu. Stredoveká
  zlatá mince se zrodila v Itálii v roce 1252.
  Odtud se rychle šírila prostrednictvím kupcu,
  smenárníku i papežských kollektoru severne od Alp
  a stala se mezinárodním obchodním platidlem.

58
Grošové období

• Ceský král Jan pochopil rychle jak výhodné je
  razit vlastní zlatou minci a jaký zisk z jejího
  zavedení muže pro jeho neustále zadluženou kapsu
  plynout. Je to opet Zbraslavská kronika Petra
  Žitavského, v níž nalézáme zprávu o zaražení
  Janových florénu, která ríká, že ješte roku 1325
  byla pod dohledem lombardským v Praze zahájena
  práce spojená s ražením zlatých. Obraz ceských
  florénu zachovává úplne podobu svojí italské
  predlohy - zlaté mince mesta Florencie maje na
  líci obraz heraldické lilie a na rubu postavu sv.
  Jana Krtitele. Jen podle zkráceného lícního opisu
  JOHANNES REX BOEMIE lze rozeznat ceské florény.

     
59
Grošové období
     

• Byl to rovnež Jan Lucemburský, kdo jako první
  ubral pražským grošum na jakosti. Stalo se tak
  zrejme krátce po té, co zacal v roce 1311 razit
  první groše se svým jménem, avšak zvlášte
  drastické bylo snížení jakosti jak groše, tak i
  drobných parvu v roce 1327. Král Jan jako jediný
  vydával také pulgroše váhy 1,70 g. a prumeru 20
  mm. Pri jejich ražbe se Jan nechal inspirovat
  anglickými vzory a dal na lícní stranu pulgrošu
  umístit vlastní portrét. Protože však tyto
  pulgroše nedosáhly veliké obliby, byly záhy
  nahrazeny pulgroši tzv. ceského typu, na nichž
  byl obraz týž jako na groších, tj. na líci koruna
  a na rubu lev. Zmen doznala i obrazová nápln
  Janových parvu (1/12 groše), když se na rubu
  objevuje poprsí sv. Václava a na líci je umísten
  ceský lev.

60
Grošové období

• Na pražských groších z první poloviny 14. století
  (velmi zrídka i na nekterých groších pozdejších)
  lze spatrit drobné tzv. "tajné znacky", jež
  mužeme, snad s trochou nadsázky, oznacit za první
  znacky mincmistrovské. Vysoké úrady v mincovne
  tou dobou zastávali prevážne Italové. V prubehu
  první poloviny 14. století v Cechách pusobila tri
  italská konsorcia a tri typy tzv. rubních znacek
  by nasvedcovaly tomu, že je na pražské groše
  umístili práve Italové.

61
Grošové období

• V prubehu druhé poloviny 14. století, za vlády
  otce vlasti Karla IV. (1346 - 1378) se objevují
  nové dílcí jednotky pražského groše. Jsou to tzv.
  duté (brakteátové) halére - starší s obrazem sv.
  Václava, mladší se lvem a ze sklonku Karlovy
  vlády i duté halére s jeho portrétem. Panovníkuv
  portrét lze pak spatrit ješte na haléri Václava
  IV. (1378 - 1419), který byl zaveden mincovním
  rádem z roku 1384 jako 1/14 groše, avšak obíhal
  jen velmi krátce. Záhy jej nahradily tzv. halére
  se ctyrrázem. Název je odvozen ze zvláštního
  výrobního postupu, kdy byly nejprve ze stríbrného
  plechu nastríhány ctverecky, na ne pregér (razic)
  vyrazil pouze po jedné strane obraz ceské koruny
  a následne byly halére rozklepány do približne
  kruhové podoby. Mincovní rád z roku 1384 zavedl
  tehdy nove dvojí drobnou minci 1/7 groše - peníz
  (nummus) a 1/14 groše - halér (parvus). Oba
  nominály byly raženy na ctyrhranném strížku
  avšak sedminy groše nesly ceského lva se hrívou
  složenou ze dvou až trí rad mesícku na rozdíl od
  haléru, jejichž obrazovou nápln tvorila koruna.
  Ani jeden z drobných nominálu nemel opisy.

62
Grošové období

• Ze sklonku vlády Karla IV. se nám dochoval
  jedinecný mincovní rád jenž stvrdili císar Karel
  a jeho syn král Václav IV. v roce 1378. Jeho
  sepsání vyplynulo ze snah Karlových o zlepšení
  stavu ceské mince. Rád hodlal upravit zviklanou
  ryzost pražských grošu na puvodní hodnotu, nebot
  ta, prestože Karel realizoval na pocátku 50tých
  let úspešnou mincovní reformu, která mela za
  následek zlepšení jakosti grošu, v prubehu 1.
  pol. 14. stol. neustále klesala. Mincovní rád z
  roku 1378 ale zrejme nikdy nevstoupil v platnost,
  nebot nebylo dosud nalezeno pražského groše Karla
  IV, nebo Václava IV., jenž by mincovnímu rádu
  zrnem a vahou odpovídal.

63
Grošové období

• Rovnež za vlády Karla IV. jsou v Cechách
  emitovány zlaté. Tentokrát však již s portrétem
  královým na líci a s ceským lvem na rubu. Na
  techto dukátech je Karel IV. spodobnen do roku
  1355 s královskou (tzv. nízkou) korunou a po roce
  1355 s korunou císarskou (tzv. vysokou korunou s
  obloukem), podle toho lze Karlovy dukáty, ac
  postrádají letopoctu, alespon približne datovat.
  I Václav IV. vydává svoje dukáty - zprvu
  portrétní. Po roce 1384 nahrazuje králuv portrét
  v líci iniciála W v gotickém zdobeném kruhu. Na
  rubu zustává i nadále ceský lev, tentokrát však v
  gotické tocenici.
• Moravské markrabství zustalo dlouho v dusledku
  monopolizace ražby v Kutné Hore bez vlastních
  mincí. Až kolem roku 1369 razil na Morave
  brakteátové halére markrabe Jan Jindrich (1349 -
  1375). Markrabe Jošt (1375 - 1411) zavedl pod
  uherským vlivem ražbu denárových penez s IO
  (Jodocus) na jedné a s moravskou šachovou orlicí
  na strane druhé. Sílící vliv rakouských feniku
  vedl kolem roku 1390 k zaražení ctyrhranných
  penez s moravskou orlicí, jichž se pocítalo 6 do
  groše. Na zacátek 15. století pak spadá obnovení
  mincovní cinnosti ve Slezsku, kde má mimorádný
  význam predevším mincování opavského knížete
  Premka I. (1381 - 1433).

64
Grošové období

• V období husitské revoluce ustává ražba pražských
  grošu. Prestože z kutnohorské mincovny vychází
  ješte nekolik let po smrti krále Václava IV.,
  deje se tak de facto ilegálne z puvodních razidel
  se jménem a titulem zesnulého krále. Zrno (obsah
  drahého kovu) jak grošu, tak i drobných penez se
  ctyrrázem, které se nyní stávají prakticky
  jedinou domácí mincí, se záhy povážlive snižuje
  tou merou, že kronikári brzy mluví o groších a
  penezích "z puhé medi ražených". V letech 1420 a
  1421, kdy monopolní královskou mincovnu v Kutné
  Hore ovládala strana katolická razili husité
  svoji drobnou minci i v Praze.
• Pro ražbu drobné mince i pražských grošu v
  pocátcích revoluce použili husité zkonfiskovaného
  stríbrného majetku vcetne církevních kalichu.
  Nedostatek kvalitního kovu a soustavná potreba
  penez si vynutila vydání prvních kreditních
  platidel (mince bez vnitrní hodnoty) - tzv.
  flutku. Kronikár o tom zaznamenal "... A potom,
  když se jim stríbra nedostávalo, delali peníze z
  puhé medi .... a tem ríkali flutky.".

65
Grošové období

• Špatná jakost husitských grošu se stala prícinou
  vybíjení speciálních znacek - tzv. kontramarek na
  kvalitní groše. Tyto kontramarky zacala pridávat
  na pražské groše jihonemecká mesta jako oznacení
  pro bernou minci pri mestských trzích. Záhy se k
  nim pripojila i další mesta zejména bavorsko -
  švábského a westfálského mincovního okruhu. Dnes
  známe na 240 kontramarek jež nesly vetšinou
  podobu stylizovaného mestského znaku a byly do
  plochy grošu vybíjeny jako drobné punce. Nezrídka
  lze najít i groš s nekolika - 2, 3 i více
  vybitými kontramarkami, jak jej oznacilo postupne
  za bernou minci nekolik mest. Za zvláštnost
  mužeme v tomto smeru oznacit kontramarky
  moravských mest Jihlavy (ježek - Jihlava
  nemecky Iglau v prekladu Ježkov) a Brna (orlice
  - mestský znak).
• V padesátých letech 15. stol., kdy se ujímá
  nejprve formou správy a posléze jako ceský král
  vlády Jirí z Podebrad (1458 - 1471), dochází ke
  zmene vnejší podoby horských penez (1/7 groše,
  horský kutnohorský). Ty jsou již raženy na
  kruhovém strížku, jehož výrobu zefektivnil
  vynález prubojníku. Nové kruhové peníze se lvem
  bez ctyrrázu mely hmotnost 0,4 g. a jakost 0,396,
  címž se približují onem posledním krále Václava
  IV. Vedle penez se lvem vrací se Jirí z Podebrad
  v roce 1450 i k ražbe ctrnáctin groše - haléru s
  korunkou, které jsou stejne jako peníze vybíjeny
  na kruhovém a ne již ctyrhranném strížku.

66
Grošové období

• Svoji minci razila v té dobe na základe
  císarského privilegia z roku 1467 i Podebradovi
  opozicní Zelenohorská jednota ve své mincovne v
  Plzni. Její ražby však musely být co do obrazu,
  jakosti a váhy shodné se soucasnou mincí vládní,
  nebot jiné mince z té doby nelze Zelenohorské
  jednote a její plzenské mincovne prisoudit.
• Také nekterá moravská královská mesta razila v té
  dobe svoje mestské peníze. Rokem 1457 zacíná s
  ražbou kruhových penez se šachovanou markrabskou
  orlicí Brno, v roce 1458 zahajuje mincovní
  produkci Jihlava, razíc peníze s orlicí a
  písmenem I a konecne po roce 1460 razí Znojmo
  peníze s orlicí, která nese v prsním štítku
  písmeno Z . Jirí z Podebrad navázal rovnež na
  tradici kladského mincování pánu z Castolovic a z
  Lichtenburka a to v roce 1456. Razil v Kladsku
  predevším jednostranné halére se lvem a písmenem
  g (Glatz).

67
Grošové období

• Ve snaze o konsolidaci ceského mincovnictví
  prichází v roce 1469 Jirí z Podebrad s velkolepou
  mincovní reformou, jejímž prostrednictvím se
  vrací ceský stát po pulstoleté prestávce opet k
  vydávání pražských grošu. Podebradovy pražské
  groše navazovaly jakostne (0,620) i hmotností
  (2,70 g.) na poslední ražby Václava IV. Obnovení
  jejich ražby umožnil predevším opetovný rozvoj
  težby stríbra v Kutné Hore. Mincovní rád z 5.
  cervna 1469 narizoval rovnež ražbu penez se lvem
  a haléru s korunkou, tedy 1/7 a 1/14 groše. Od
  predešlých devalvovaných horských penez a haléru
  se tyto odlišovaly výrazným perlickovým okrajem
  (tzv. perlovcem).

       
       
68
Grošové období

• Nových penez a haléru se razilo poskrovnu a
  staré, jejichž hodnota klesla na polovinu se
  udržely ješte dlouho v obehu. Vedle nich zavedl
  zmínený mincovní rád v hodnote 85,7 pražského
  groše (6 penez) groš míšenský, jako plnohodnotné
  domácí platidlo. Od té doby se v Cechách pocítalo
  bežne ve dvou kopách (pocetní jednotka) - ceské
  zavedené již s prechodem od denárové meny ke
  grošové v cervnu roku 1300, která cítala 60
  grošu - a míšenské o 30 groších (pražských).

69
Grošové období

• Rozkvet kutnohorských stríbrných dolu v
  devadesátých letech 15. století umožnuje rozmach
  ražby pražských grošu se jménem Vladislava
  Jagellonského (1471 - 1516). Ty vycházejí z
  kutnohorské mincovny v ohromném množství po
  celých 45 let Vladislavovy vlády. Vedle nich od
  roku 1482 produkuje královská mincovna i nové
  drobné nominály - bílé a malé (cerné) peníze.
  První z nich zachovávají hodnotu 1/7 groše a jsou
  zprvu oboustranné. V líci zustává ceský lev,
  kolem nehož je zkrácený opis WLADISLAVS SECUNDUS
  Rex Boemie a rub nese korunovanou iniciálu
  králova jména W bez opisu. Patrne rokem 1485 jsou
  bílé peníze zbaveny rubní strany. Korunovaná
  iniciála panovníkova jména je jedinou náplní
  paralelne vydávaných cerných (malých) penez -
  ctrnáctin groše. Pojmenování cerné je odvozeno od
  vnejší podoby nebílených malých penez, které
  nemohly být pro svuj nízký obsah stríbra
  podrobeny cištení.

70
Grošové období
     

• Krome standardních pražských grošu produkuje v
  techto letech ve zvýšeném množství královská
  mincovna i tzv. tlusté groše. Ty vydávali v
  Cechách už Lucemburkové pocínaje Janem I., ale
  nikdy ne v takovém množství. Tlusté groše mely
  vetšinou nepravidelnou nekolikanásobnou váhu
  bežného groše, raženy byly však z týchž razidel.
  Sloužily patrne jako pametní ražby, i když byla
  vyslovena i hypotéza o jejich platební funkci.
  Tlusté groše známe i od Jirího z Podebrad a
  dokonce i od Ladislava Pohrobka (1453 - 1457), ty
  ale vydal, stejne jako nesmírne vzácné jeho groše
  obycejné, na památku svého predchudce zrejme sám
  Podebrad u príležitosti menové reformy v roce
  1469. Vladislav II. razil mimo tlustých grošu i
  tlusté bílé peníze.

71
Grošové období

• Titul ceského krále sdílel do své smrti spolecne
  s Vladislavem Jagellonským uherský král Matyáš
  Korvín (1471 - 1490). Z toho titulu razil Matyáš
  ve slezské Vratislavi a v Krnove groše s legendou
  MATHIAS PRIMUS REX BOHEMIE. Krom techto grošu je
  mu prisuzován i peníz (1/7 groše) s uhersko
  ceským znakem ražený patrne v Korvínove
  ceskobudejovické mincovne na pocátku 70. let 15.
  století. Ve Vratislavi posléze mincoval i
  Vladislav II. Ze Slezska jsou zároven známé
  pozdejší Ludvíkovy svídnické pulgroše s obrazem
  koruny na líci a slezské orlice na rubu.
• Z období vlády Vladislava II. se dochovala první
  ceská mince s letopoctem. Je to Vladislavuv
  dukát, jejichž ražbu Vladislav obnovil, z roku
  1511. Na dukátech jeho nástupce Ludvíka I. (1516
  - 1526) rovnež nalézáme první mincmistrovské
  znacky, jimiž zodpovedný úredník mincovny
  vykazoval, že prebírá veškerou odpovednost za
  dodržení všech královských narízení (instrukcí)
  podle kterých má mince znackou opatrená
  odpovídající jakost kovu, váhu a obraz. Obrazová
  nápln mincmistrovských znacek casto vycházela z
  erbu toho kterého mincmistra.

   
   
72
Grošové období

• Ludvík Jagellonský razí pražských grošu
  poskrovnu, ac tou dobou vycházejí již ze dvou
  mincoven (Kutná Hora a Jáchymov). Ferdinand I.
  Habsburský (1526 - 1564) pridává na pražské groše
  pocínaje rokem 1527 letopocet a dvacet let nato
  jejich ražbu zcela zastavuje v dusledku
  neúspešného povstání ceských stavu. Týž rok ješte
  vydává Ferdinand bílé groše, na nichž je ceský
  lev umísten v kosoctverci, což Mikoláš Dacický z
  Heslova oznacil jako lva za mrížemi.
• Rokem 1547 je tedy v dusledku neúspešného
  stavovského povstání završeno témer dve a pul
  století trvající období ražby peníze vecného -
  mince spojené s hospodárskou i politickou
  konjunkturou ceského státu - pražského groše.
  Jeho díly v podobe bílých a cerných penez se ale
  již v predešlém období zaclenily do nove se
  formujícího tolarového systému a jako dílcí
  jednotky tolaru plnily i nadále svoji platební
  funkci. Ani pražský groš nezanikl docela a
  objevuje se znovu, tentokrát pod oznacením bílý
  groš po roce 1573.

73
Tolarové období

• Zatímco západní Evropa se zacíná dohadovat o
  rozdelení Nového sveta, ve strední Evrope a v
  Cechách se uchycuje renesance. Ta renesance,
  která vznikla ve slunné Itálii v dobe, kdy u nás
  vzkvétala gotika. Druhá polovina 15. a pocátek
  16. století je charakteristický rychlým rozvojem
  stredo a severoitalských mest, jemuž pomáhal živý
  a rostoucí obchod té doby. Lichva (pujcování
  penez s úrokem) prestává být doménou Židu, nebot
  v severní Itálii vznikají první bankovní domy v
  Lombardii a jen o málo pozdeji následuje
  lombardský príklad rodina Medicejských z
  Florencie.
• Je to také Itálie, kde se poprvé objevuje snaha o
  doplnení stávajícího penežního systému stríbrnými
  nominály, které by byly schopny diferencovat
  nedostatek zlatých ražeb v penežním obehu. První
  takový pokus mužeme pripsat benátskému dóžeti
  Nicolô Trónovi (1471 - 1473). Trónova lira ražená
  v letech 1472 - 1473 o váze 6,52 g. je první
  lirovou mincí, nebot do té doby figurovala lira
  jen jako pocetní jednotka. Další pokus lze
  zaznamenat o dva roky pozdeji, tedy v roce 1474 v
  Miláne. Novou jednotku pod názvem testone o váze
  9,65 g., tedy 1,5 liry, razil Galleazzo Maria
  Sforza (1466 - 1484). Název testone vychází z
  italského testa - hlava, která bývala témer vždy
  námetem obrazu techto mincí.

74
Tolarové období

• Vývoj ceského mincovnictví a vznik jáchymovského
  tolaru však v daleko vyšší míre ovlivnily soudobé
  ražby brabantské, tyrolské a hlavne saské. Za
  první predchudce tolaru v pravém slova smyslu
  mužeme považovat až brabantské hrubé stríbrné
  mince vévodského manželského páru Marie a
  Maxmiliána z druhé poloviny sedmdesátých let 15.
  století. Tyto byly raženy ze dvou váhových
  základu. První z nich skutecne odpovídal hodnote
  soucasného brabantského zlatého. Nesl název
  guldiner - stríbrný zlatý a jeho hmotnost se
  pohybovala mezi 30,5 - 32,5 gramy. Ješte v témže
  roce (1477) se zapocalo s ražbou stríbrného
  kurantního zlatého o váze 25 g. a jeho poloviny.
  Pod vlivem brabantského vzoru razí mesto Neuss v
  letech 1475 - 1479 kurantní pulzlatý a stejnou
  minci zavádí i klévský vévoda Jan.

75
Tolarové období

• Práve v letech 1483 - 1486, kdy dosahuje tyrolské
  težební centrum Schwarz svého produkcního zenitu,
  dochází v hallské mincovne k zaražení dalších
  hrubých stríbrných nominálu. Po prvních pokusech
  již v roce 1479 se razí až v roce 1483 pfundner -
  velký groš v hodnote 12 krejcaru a sechser o
  šesti krejcarech. Po nich prichází na prelomu let
  1483 - 1484 ražba stríbrného pulzlatého. Dva roky
  nato se již ale upouští i od ražby stríbrného
  zlatého, raženého o rok pozdeji. Produkce techto
  ražeb nebyla nikterak ohromující a k jejich
  zániku prispela i ta okolnost, že po vývozu ze
  zeme se staly vetšinou náplní tavicího tyglíku a
  byly premincovány na nižší nominály.

76
Tolarové období

• Prvním saským pokusem o náhradu dosavadního
  grošového systému se stala ražba tzv.
  schreckenberského groše. Schreckenberský groš byl
  ražen v saském meste Schreckenberg v roce 1498.
  Tento groš nesl na líci reliéf andela, procež se
  též nazýval andelský. Jeho váha se puvodne
  pohybovala kolem 4,49 g. Znacné obliby požíval
  krátce po svém vzniku i mimo Sasko. Pozdeji
  dochází k ražbe zlatníkového groše -
  guldengroschen, též klappmützentaler. Je zaveden
  lipským mincovním rádem ze 4. cervence roku 1500
  a stává se vedoucí jednotkou saského penežního
  systému. Stejne jako jeho predchudce se zacal
  záhy šírit i za hranice Saska, kde rostla jeho
  obliba. V roce 1505 nebo 1518 byla proto snížena
  jeho jakost. Realizaci saských mincovních reforem
  umožnil rozvoj težby stríbronosných rud na
  západních svazích Krušných hor. K nejvýznamnejším
  težebním centrum na prelomu 15. a 16. století
  patrily Schneeberg, Annaberg a Marienberg práve
  na saské strane Krušných hor, které pozdeji svým
  významem predcil Jáchymov na strane ceské.

77
Tolarové období

• Mluvíme-li o predchudcích tolarových ražeb, je
  treba se ješte zmínit o uherských ražbách z let
  1499 - 1500 a 1504 - 1506. Jedná se o ražby, na
  nichž opis sice hlásá, že jde o mince Vladislava
  II., ale váhové rozdíly známých exempláru nelze
  považovat za bežné. Pro jejich platební úcel
  nemluví ani odražky ve zlate zhotovené ze
  stejných razidel. Snad jsou to jen ražby
  medailového charakteru, možná jde o modely, ci
  zkušební odražky tolaru.
• V poslední dobe se nekterí badatelé pokoušejí
  radit mezi první predchudce tolaru i ceské tzv.
  tlusté pražské groše. Bežne se má zato, že tlusté
  pražské groše mají charakter spíše medailí ci
  upomínkových ražeb, jimiž obdaroval král, ci
  vysoký královský úredník, jakým byl napríklad
  nejvyšší mincmistr, vzácnou návštevu ceského
  královského dvora, nebo je rozdával král pri
  svých návštevách v cizine. To lze s naprostou
  jistotou tvrdit o groších Lucemburku, ale z doby
  vlády Vladislava II. se objevují zmínky o
  tlustých groších, které bychom mohli použít pro
  obhajobu jejich platební funkce.

78
Tolarové období

• Tlusté pražské groše byly za vlády Vladislava II.
  v kutnohorské mincovne raženy témer pravidelne.
  Pocínaje rokem 1473, kdy došlo v Kutné Hore k
  prenování zlatých grošu, mužeme sledovat pomerne
  nepretržitou ražbu tlustých grošu až do
  devadesátých let 15. století, kdy byla obnovena
  ražba ceského dukátu. V techto letech se ražba
  tlustých grošu stává opet príležitostnou, až
  úplne zaniká pocátkem 16. století, kdy se rodí
  jáchymovský tolar.
• Z toho však nelze s urcitostí soudit na uplatnení
  tlustého groše ve smenném styku, nebot jak dukát,
  tak i tlustý pražský groš byly v Cechách ražbami
  reprezentacními a z mincoven vycházely ve velmi
  malém množství. Zároven shledáváme u tlustých
  pražských grošu znacné váhové rozdíly, což vede
  oprávnene vetšinu badatelu k razení takových
  grošu do kategorie medailových a upomínkových
  ražeb.

79
Tolarové období

• Vetšina zde popsaných mincí byla posléze vzorem
  hrabatum Šlikum, kterí využili velkého bohatství
  stríbronosné rudy objeveného na jejich ostrovském
  panství a zarazili podle již zmíneného lipského
  mincovního rádu z roku 1500 težký stríbrný tolar,
  který se stal v následujících témer ctyrech
  stoletích vedoucí jednotkou vetšiny evropských
  penežních soustav a nejen evropských, nebot i
  název amerického dolaru má tentýž puvod.

80
Tolarové období

• Krušnohorský Jáchymov se stal na zacátku
  dvacátých let 16. století synonymem pojmu
  stríbro, bohatství a predevším tolar. Pro ražbu
  této nové težké stríbrné mince v Jáchymove se
  rozhodli hrabata Šlikové proto, aby dokonale
  využili rudného bohatství krušnohorských nalezišt
  objevených na panství, jež meli tou dobou v
  zástave od Ceské koruny. Jejich tolary (i násobky
  a díly) vycházely z mincovny ve statisícových
  emisích a byly urceny zejména pro lipské výrocní
  trhy. Do roku 1528 lze odhadnout produkci
  Šlikovské mincovny na 3 miliony tolaru! Jak moc
  se muselo Šlikum mincování vyplácet dosvedcuje
  výše úplatku, jež neváhali nabídnout vlivným
  osobám schopným na zemském snemu roku 1520
  prosadit udelení mincovního oprávnení k ražbe
  mincí v Jáchymove. Ústredním motivem Šlikovských
  tolarových mincí byl ceský lev na líci a postava
  sv. Jáchyma na rubu. Ac se tedy na první pohled
  zdá, že Šlikovské mince reprezentovaly v
  zahranicí úspešne ceský stát, bylo prece jejich
  mincování v rozporu s královským regálem. Král
  Ludvík I. však jejich pocínání mlcky toleroval.

81
Tolarové období

• Od okamžiku, kdy se ceského trunu po tragickém
  pádu Ludvíka Jagellonského v bitve u Moháce v
  roce 1526 ujal jeho švagr Ferdinand I.
  Habsburský, zacal i v zemích Koruny ceské
  uplatnovat svoji nekompromisní financní politiku.
  Jejím cílem bylo soustredení všech zemských
  mincoven v rukou krále a následná unifikace
  vydávaných mincí. Ferdinandova pozornost se proto
  obrátila nejprve k jáchymovské mincovne, která v
  roce 1528 spadla pod správu tehdy nove zrízené
  královské komory. Šlikové si však ješte nejaký
  cas podrželi vliv na její chod, jenž definitivne
  ztratili v roce 1545.
• Dalším problémem bylo sjednocení meny ve všech
  zemích spadajících pod Ferdinandovu vládu.
  Nejdríve se mu to podarilo v alpských zemích, kde
  realizace rakouského mincovního rádu z roku 1524
  zavedla guldiner - zlatník o prumerné hmotnosti
  28,82 g a jakosti 0,895. V Cechách bránila
  aplikaci podobného mincovního ediktu predevším
  hluboko zakorenená tradice vydávání pražského
  groše, kterou neopomneli stavové pripomenout
  králi snad na žádném ze zemských snemu ješte na
  sklonku tricátých let.

82
Tolarové období

• Jáchymovská mincovna produkovala tolarové mince v
  ohromujícím množství. Byla však dlouho jedinou v
  celém království. Až v roce 1539 zacala pracovat
  o rok dríve zrízená mincovna v Praze, jejíž
  tolarová produkce byla nízká. Mincmistr Konrád
  Sauermann razil v Praze i velmi vzácné pražské
  groše a dukáty. Kutnohorská mincovna se dlouho
  úspešne bránila zaražení tolaru, až v roce 1543
  byla nucena ustoupit královskému nátlaku. Nicméne
  stále je to predevším královská mincovna v Kutné
  Hore, která emituje valnou vetšinu zemské drobné
  mince - tradicní pražské groše (od roku 1533
  výjimecne již 1527 opatrené na rubu
  letopoctem), bílé a cerné peníze. Upravené
  pražské groše - tzv. nové podle opisu GROSSUS
  NOVUS REGNI BOEMIE produkuje od roku 1527 v
  souladu se snemovním usnesením i jáchymovská
  mincovna.
• Snazší orientaci ve složité nominálové strukture
  obeživa v Cechách kolem roku 1550 umožní tabulka
  (metrologické údaje odpovídají instrukci z
  prosince 1547, která poprvé rámcove sjednotila
  tolarový systém ve všech zemských mincovnách)

83
Tolarové období
Nominál Hmotnostg Hmotnostg Jakost Relace k tolaru
  dukát   dukát 3,55 0,989 ---------------------
2 tolar 2 tolar   59,49 0,930 0,5
  tolar   tolar   28,93 0,895 1
  1/2 tolar   1/2 tolar   14,22 0,895 2
1/4 tolar 1/4 tolar   7,04 0,895 4
pražský groš pražský groš   2,845 0,418 24
nový groš nový groš   2,82 0,437 24
bílý peníz bílý peníz   0,384 0,312 210
84
Tolarové období

• S decentralizací ceské mincovní výroby souvisí
  zavedení mincmistrovských znacek na mincích.
  Povinnost každého úredníka mince spocívala v
  umístení instrukcí mu urcené znacky - vetšinou
  cásti rodového erbu - zretelne na každé minci,
  která byla za jeho úradování v mincovne vyražena.
  Tím prebíral odpovednost za správnou váhu, ryzost
  i vnejší podobu mince.
• Centralizacní snahy Ferdinanda I. vyvrcholily
  zavedením tzv. augšpurského mincovního ediktu v
  roce 1559, jehož prostrednictvím uvedl do
  ríšského mincovnictví zlatník v hodnote 60
  krejcaru podle rakouské reformy z roku 1524. V
  Cechách si realizace Ferdinandových zámeru
  vyžádala ješte dva roky jednání, až konecne
  vstoupila ustanovení augsburského mincovního rádu
  i zde v platnost v roce 1561. Vládní mincovny
  zacaly vybíjet tzv. lehký tolar zlatník o 60
  krejcarech a jeho díly 30, 10, 2 a 1 krejcary.

85
Tolarové období

• Obraz Ferdinandových tolarových mincí se stává do
  jisté míry konvencí pro výtvarnou nápln onech
  ražeb následujících témer ctyr století. Líc
  tolaru zpravidla nese poprsí krále a opisy
  vyjadrují jeho jméno a tituly. Ferdinandovy mince
  predvádejí panovníka ve zbroji s královskou
  korunou na hlave, žezlem v pravé a ríšským
  jablkem v levé ruce. Práve v ríšském jablku lze
  pozdeji spatrit jediný vnejší rozdíl mezi tolarem
  a zlatníkem, když u zlatníku a jeho dílu je v nem
  uvedena nominální hodnota mince (60, 30, 10).
  Lícní opis FERDI I D G RO IMP S AV
  GER HVN BO REX je zkratkou FERDInandus
  I. Dei Gratia ROmanorum IMPerator Semper AUgustus
  GERmaniae HUNgariae BOhemiae REX, což v prekladu
  vyjadruje Ferdinand I. z Boží vule rímský císar,
  vždy vznešený (Semper Augustus se nekdy prekládá
  i jako "po všechny casy rozmnožitel ríše")
  nemecký, uherský a ceský král. Rub se stává
  nositelem státního znaku - zpocátku štítu s cesko
  - uherskými poli a stredním rakouským štítkem,
  pozdeji (1538 / 40) se tento štít stává prsním
  štítkem Habsburského orla. Rubní opis je
  pokracováním lícní legendy INF HIS ARCHID
  AVST DVX BVR a letopocet - v celém znení
  INFant HISpaniae ARCHIDux AUSTriae DUX
  BURgundiae, což preloženo infant Španelska,
  arcikníže rakouský a kníže burgundský podává
  ucelený prehled o vladarových državách. Na
  mincích Ferdinandových nástupcu se z
  pochopitelných duvodu menil vzhled i zpracování
  poprsí a postupem casu pribývalo i ubývalo titulu
  v opisu.

86
Tolarové období

• Ve ctyricátých letech 16. století došlo k
  zaražení tolaru i v jiných zemích Koruny ceské.
  Nejprve v Kladsku, kde Jan z Pernštejna (1537 -
  1548) vydává v letech 1540 až 1544 tolarové mince
  s rodovým znakem zubrí hlavy s houžví v nozdrách.
  Rovnež Ferdinand I. vydává v té dobe ve slezské
  Vratislavi dnes vzácné tolary a pultolary.
  Pozdeji od roku 1581 razili ve slezských
  Rychlebech páni z Ruže - Vilém (1552 - 1592) a
  Petr Vok (1592 - 1611) dukáty, jejich násobky i
  vzácné tolary.

87
Tolarové období

• V roce 1561 zavedený zlatníkový systém nemel v
  Cechách dlouhého trvání. Odpor obyvatelstva k
  pocítání na "nemecké krejcary" byl tak silný, že
  už nástupce Ferdinanda I. král Maxmilián II.
  (1564 - 1576) byl v roce 1573 stavy presvedcen
  pro návrat k tolarovému systému. Hlavní mincovní
  jednotkou se stal znovu tolar o váze 28,93 g a
  jakosti 0,895. Ten nyní vybíjely všechny
  královské mincovny - pražská, kutnohorská,
  jáchymovská i na prelomu let 1568/69 nove
  založená mincovna ceskobudejovická.
• Do nove se ustavujícího penežního systému se
  úspešne zaclenila po delší prestávce opet grošová
  mince v podobe bílého groše (váhy 2,005 g a
  ryzosti 0,422) a pozdeji i její polovina - malý
  groš (1,055 0,391). Zemský snem v r. 1577 zavedl
  malý groš (v hodnote sedmi malých penez) ve snaze
  predejít nedostatku drobné mince. Zajímavé je
  predevším jeho výtvarné zpracování. Líc malého
  groše nesl stejne jako líc groše bílého ceského
  lva, avšak obrazovou nápln rubu tvorila
  korunovaná iniciála králova jména (Rudolphus,
  Matthias) a pod ní trírádkový nápis udával v
  ceském jazyce (!) nominální hodnotu mince a
  letopocet, napr
• MALEY GROSS 1604
• Ceské slovní oznacení nominálu nemelo predtím ani
  dlouho potom na mincích obdoby. O primát
  pripravila malý groš až ceská jednokorunová mince
  z roku 1993.

88
Tolarové období

• Doba vlády Rudolfa II. (1576 - 1612), tolik
  významná pro ceskou historii, prinesla mnoho
  nového i na poli mincovního vývoje zemí Koruny
  ceské. Osmdesátá léta 16. století se stala
  odrazovým mustkem pro casté emise zlatých
  dukátových mincí. Razily se nejen tradicní dukáty
  o váze 3,5 g a jakosti 0,986, ale i jejich
  deseti, peti, ctyr, trí a dvojnásobky. Nekteré z
  nich byly realizovány jako odražky tolarových,
  pul a ctvrttolarových razidel do zlata, pro jiné
  ryli zlatníci speciální kolky s celou postavou
  panovníka ve zbroji na líci a se znakem monarchie
  na rubu. Nebývalý rozvoj zlaté ražby v pražské
  mincovne umožnily predevším dodávky mincovního
  kovu od soukromých osob (casto Židu). Mezi nimi
  výrazne vynikl norimberský kupec Bartolomej
  Albrecht. V jeho režii vyšlo z pražské mincovny
  více než 1 000 000 dukátu.
• Pusobení mnoha vehlasných umelcu u císarského
  dvora v rudolfínské Praze nezustalo bez odezvy
  ani v mincovnictví. S ním je nerozlucne spojeno
  jméno Antonia Abondia (1591). Abondio vedle
  nescetných medailí navrhl i nové, netradicní
  pojetí císarského znaku, oproštené od heraldické
  strnulosti tolik príznacné pro jiné mince té
  doby. Císarské tolarové mince mají od roku 1578
  na rubu obraz letícího ríšského dvouhlavého orla.
  Na prsou orla je ríšské jablko s rakouským
  štítkem, u pravého spáru se mu volne vznáší mec a
  u levého žezlo. Prechod zpet k heraldickému
  zt