Biomy Zeme

1
Biomy Zeme

• Biom vudcí klimaxové terestrické
  spolecenstvo, vetšinou vázané na klimatickou
  zónu, definované na základe fyziognomické
  podobnosti dominantních rostlin.
• Klimatické zóny Zeme Prach et al. 2009, p. 7-18
• Teorie klimaxu viz Základy Ekologie

2

• Každý druh je na Zemi rozšíren podle své
  jedinecné tolerance k rade faktoru, které tvorí
  jeho prostredí. Druhy s podobnými ekologickými
  nároky / tolerancí tvorí spolecenstva s jasnými
  floristickými a strukturními charakteristikami. A
  na nejširší škále (Zeme) se taková hlavní
  spolecenstva nazývají biomy. Pojem biom však
  nezahrnuje jen formace rostlin, ale i ostatní
  organismy složky ekosystému.
• Na formování biomu se podílejí zejména klimatické
  faktory (klimatop) a pudní podmínky (edafotop).

3
Terestrické biomy (28 rozlohy Zeme, 98 biomasy
Zeme, 64 primární produkce)- tropický deštný
les, mangrovy- tropický sezónní les- savana-
poušt- step - opadavý les mírného pásma -
tajga - tundra - azonální biomy mokrady,
slaniska
4
Zonální biomy kopírují klimatické zóny
Zeme Extrazonální výskyt biomu výskyt biomu
jedné klimatické zóny v príhodném mikroklimatu
sousední klimatické zóny Azonální biom vyskytuje
se napríc více klimatických zón, vždy za
príhodných edafických podmínek
5
azonální skalní biotop
JIH
extrazonální step
zonální les
extrazonální les
zonální step
Zemep. šírka 0-900 m n m 900 1800 m 1800 3600 m nad 3600 m
0-20o Tropické biomy Subtropické b. Mírný pás Arkto-alp.
20o-40o Subtropy Mírný pás Arkto-alp.
40-60o Mírný pás Arkto-alp.
60-80o Arkto-alp.
6
(No Transcript)
7
(No Transcript)
8
Co je to klimadiagram?
mm
t
40
80
30
60
20
40
10
20
-10
mráz
Mesíce 1-12
-20
Pri prumerných mesícních srážkách nad 100 mm
(hyperhumidní období) je možné redukovat 110 a
vyplnit tmave
Aridní období - teckovane
9
Edafotop
lateritické tropické pudy (ultisoly, vertisoly,
oxisoly)
aridní pudy (aridisoly)
cernozemní a hnedozemní pudy (molisoly, alfisoly,
entisoly )
azonální rašelinné pudy, gleje (histosoly)
teplota
podzoly (spodosoly)
tundrové pudy (inceptisoly)
vlhkost
10
Edafotop
Puda se skládá z organické složky (opad, humus,
rašelina) a anorganické (minerální) složky (pevné
látky, kapaliny, plyny). Je zdrojem živin a vody
a je prostredím pro spolecenstva mikroorganismu a
pudních živocichu. Rozdíly ve vlastnostech pudy
mají tedy pro biomy klícový význam. V
celosvetovém merítku rozlišujeme základní pudní
rády Entisoly mladé pudy, bez diagnostických
horizontu, se slabým naznacením profilu (napr.
rankery) Vertisoly pudy (sub)tropických oblastí
(savany) s vysokým obsahem jílu, casto
rozpraskané. Inceptisoly slabe vyvinuté
horizonty, zvetralé minerály. Tundra, hory
(kambizeme, gleje) Aridisoly melké kamenité pudy
suchého klimatu s vysokou alkalinitou a nízkým
organickým podílem (soloncak, xerosol) Molisoly
pudy subhumidních oblastí mírného pásma s mocným
humusovým A-horizontem a vysokým nasycením bázemi
(nepr. Cernozem). Stepi. Spodosoly kyselé vymyté
pudy chladných subhumidních oblastí, nízká
výmenná kapacita, chybí karbonáty (podzoly).
Tajga. Alfisoly pudy (sub)humidních oblastí s
iluviálním jílovitým horizontem, vysoké nasycení
bázemi (napr. luvisoly). Lesy MP, mediteránní
biom, tropické trávníky. Ultisoly chemicky
zvetralé jílovité pudy teplých vlhkých oblastí,
nízké nasycení bázemi, subtropické širolisté lesy
a monzunové lesy (napr. cervenohnedé lateritické
pudy)
11
Edafotop
Puda se skládá z organické složky (opad, humus,
rašelina) a anorganické (minerální) složky (pevné
látky, kapaliny, plyny). Je zdrojem živin a vody
a je prostredím pro spolecenstva mikroorganismu a
pudních živocichu. Rozdíly ve vlastnostech pudy
mají tedy pro biomy klícový význam. V
celosvetovém merítku rozlišujeme základní pudní
rády Oxisoly hluboké, velmi zvetralé a vymyté
pudy humidních tropu cervená barva díky oxidum
železa Histosoly cerné organické pudy
rašeliništ, kyselé a minerálne chudé
12
Biogeografické aspekty
Rozdíly od ciste fytogeografického clenení
Holoarktis
Ethiopean Oriental Paleotropis
Capensis jen fytogeografická oblast
Ruzná druhová bohatost biogeografických oblastí,
nejbohatší jsou Neotropis a Paleotropis
(oriental Capensis), ale i biomu v rámci nich
(trvdolistý biom v rámci Palearctic, Neartcic a
severní Ethiopean). Pocet druhu klesá k pólum.
13
Životní formy rostlin aneb. Fyziognomická
klasifikace rostlin, Raunkiaer 1934
Jednoletka - terofyt
epifyt
geofyt, hydrofyt, helofyt
obn. pup. pod 30 cm
14
Tropické deštné lesy
15
30
20
50
16
Trvale humidní až hyperhumidní klima Teplota t
gt 18C ve všech mesících, v prumeru 25-28 C, ale
i až 35C Teplotní rozdíly mezi dnem a nocí jsou
malé, do 6-11C. Stálá je i pudní teplota. Den i
noc trvá 12 hodin Srážky 2-3 (-8) tisíc mm rocne
(Havaj 14.000) gt 60 mm každý mesíc
17
Typy tropického lesa v závislosti na klimatu

• Vždyzelený nížinný les. Hyperhumidní klima po
  celý rok. Mnohopatrové vždyzelené lesy, velká
  diverzita menších rostlin a živocichu v zápoji.
  Prumerná mesícní teplota 25-29C ( 5C). Srážky
  jsou v prubehu roku vyrovnané, mezirocní
  fluktuace prevyšuje sezónní. Úhrn srážek ješte
  stoupá s nadmorskou výškou. Velký rozdíl v
  teplote mezi prehrívanými nejvyššími patry
  pralesa a interiérem lesa (až 15C)
• Struktura
• Vrstva A není bocní dotyk korun. Výška 30-42
  (-84) m
• Vrstva B hustý korunový zápoj. Výška 18-27 m
• Vrstva C stromy pod zápojem, 8-14 m
• Vrstva D malé palmy, kapradiny, kere
• Vrstva E semenácky stromu, malé kapradiny,
  saprotrofní a parazitické byliny (napr. raflesie)
• Opad 1-3 cm holá puda
• Pod zápojem je málo svetla (asi 5 dopadajícího
  zárení) 100 vlhkost (gutace nahrazuje
  transpiraci) a bezvetrí. Naopak nad zápoejm
  (vrstva A) adaptace na velkou evapotranspiraci
  tj. xeromorfní listy se silnou kutikulou. Casté
  jsou
• - epifyty. Orchideje, kapradiny, mechy. Živiny
  cerpají z deštových perkolátu nebo z opadu
  vzniklého cinností mravencu. Vzniká epifytický
  humus, podobný i rašeline (Sphagnum!)
• - popínavé rostliny. Jsou stále v kontaktu s
  pudou. Délka až 300 m.
• - hemiepifyty. Zacínají jako epifyty, ale vývoj
  koncí jako popínavé rostliny. Nebo naopak tzv.
  škrtici, obalí kmen, udusí strom a zakorení
  (Ficus, Clusia)

18
A
http//www.imperial.ac.uk/images/photos/belize1.jp
g
19
Struktura tropického deštného lesa pri pohledu
zevnitr
20
Typy tropického lesa v závislosti na klimatu
B. Horský tropický deštný les. Vyskytuje se od
600 do 2900 m n. m. dle fyziografických podmínek.
S nadmorskou výškou dochází k ochlazování,
nastává rovnež vetší sezónní a denní variabilita
v teplote. Muže se objevit sníh a mráz. od 2500
m n. m. se objevují druhy mírného pásma od 4000
m n. m. (nad mraky) prevažují xeromorfní
kerícky a alpínské trávníky, tzv. PARAMOS
http//www.venezuela-emb.org.au/images/paramos.jpg
natureproducts.net/ Ecosystems/canopy_gaps.html
21
Typy tropického lesa v závislosti na klimatu
B. Horský tropický deštný les. Strukturní
rozdíly oproti vždyzelenému nížinnému
lesu Stromy jsou menší, v nižších nadmorských
výškách ješte kolem 30 m, ale ve vyšších i pod 10
m zápoj se otevírá, pribývají byliny a kere.
Ve vlhkých horských lesích se ješte významnejšími
stávají epifyty, které tvorí až 50 veškeré
listové biomasy. Lián ubývá, protože je více
svetla.
22
Typy tropického lesa v závislosti na klimatu
C. Tropický monzunový (sezónní) les
Nekdy razen už do biomu savany (napr. Prach et
al. 2009)
Vetšina srážek spadne v léte, minimum v období XI
IV. Výskyt od 5 z.š.
Objevují se adaptace na sucho, v extrémním
prípade se vyvíjí prechodná spolecenstva k
savanám zmena spolecenstev živocichu
(herbivori) i rostlin (trávy).
23
Typy tropického lesa v závislosti na klimatu
C. Tropický monzunový (sezónní) les
Objevují se sezónne opadavé druhy, napr. Tectona
grandis. Ubývá epifytu.
www.botany.hawaii.edu
24
C. Tropický monzunový (sezónní) les.
Prokorenení Na rozdíl od vždyzeleného nížinného
lesa, prokorenují rostliny sezónního lesa
hloubeji. Zjistilo se, že vždyzelenné druhy
cerpají vodu z hlubších pudních vrstev (až 18 m
pod povrchem) než druhy opadavé. Jak hlubší
koreny, tak i opadavost jsou vlastne jen ruznými
adaptacemi na sezónní sucho. Pri pronikání do
hloubky využívají koreny ruzné nory a opuštená
mravencí hnízda. I v sezónním lese je ale
nejvetší koncentrace korenu tesne pod povrchem.
Recentní studie ukázaly, že hloubka prokorenení
nekoreluje s výškou stromu. Nejvyšší stromy mohou
korenit do 1 m, zatímco semenácky drevin a druhy
podrostu korení i ve 4 m.
http//penguin.bio.miami.edu/
25
Pudy
- silné chemické zvetrávání vznikají staré
hluboce zvetralé pudy (až desítky metru) s
vysokým podílem oxidu železa, oxidu hliníku a
kaolinitu - malá zásoba živin v pude - živiny
jsou v ekosystému vázány v biomase rostlin,
odumrelá biomasa se rychle rozkládá a uvolnené
živiny jsou hned rostlinami odebírány, prípadne
putují pres hyfy mykorhizních hub prímo do korenu
nebo jsou vymyty srážkami. Po vykácení lesa, kdy
se živiny v biomase odvezou nebo uvolní následným
požárem, zustává v ekosystému velmi málo živin,
což ztežuje obnovu lesa.
26
Pudní typy
Oxisoly bez horizontu, v hloubce 3 a více metru
se nachází tvrdá vrstva saprolitu (jíl zvetralé
podloží). Akumulace sesquioxidu Fe a Al, pudy
mají proto cervenou barvu. Kremík j nerozpustný a
rekrystalizuje s hliníkem, vzniká kaolinit. Ten
je jílovitý a má nízkou výmennou kapacitu
kationtu, což spolu s nízkým organickým podílem
zpusobuje deficienci živin. Pudní pH je 4,5-5,5,
což má za následek uvolnení toxického hliníku a
vyvázání fosforu (základní živina) do komplexu s
Al a Fe. Oxisoly jsou ale lehce prorustány
koreny, snadno odvádí vodu a nepodléhají
erozi. Ultisoly jsou typické pro monzunové lesy.
Mají argilický horizont Bt bohatý jílem. Na
rozdíl od oxisolu neodvádejí vodu a jsou
náchylnejší k erozi. Andosoly vznikají na
vulkanitech. Základem je alofan amorfní jíl s
Al a Si. Vodu odvádejí. Prístupného fosforu
príliš nemají. Casem se alofan mení na kaolinit,
což má za následek zmenu pudního typu. Zamokrené
pudy vyvíjejí se v sezónne zaplavovaných lesích.
Bahenní lesy se vyskytují v nekolka typech, napr.
várzea jsou bahnité lesy na prítocích Amazonky a
igapó jsou zaplavované cistou, živinami chudou
vodou a vyskytují se na chudých píscitých pudách.
Rašelinné lesy jsou tam, kde se hromadí organický
materiál (organický uhlík). (Z funkcního a
fyziognomického hlediska se ted dotýkáme
azonálního biomu rašeliništ). Vyznacují se menší
diverzitou stromu, menší výškou stromového patra
(do 20 m), na rozdíl od typických nám známých
rašeliništ se hojne vyskytují palmy a kapradiny.
Vyskytují se i typy s dominujícími graminoidy
(inundated savannah). Typickou palmou
amazonských rašelinných lesu je Mauritia flexuosa.
27
Mauritia flexuosa
http//www.ciat.cgiar.org/ipgri/fruits_from_americ
as/frutales/
http//www.css.cornell.edu/ecf3/Web/new/AF/pics/Ma
uritiaflexuosa1.jpg
28
Diverzita
Extrémne druhove bohatý biom. Proc? Ekosystém se
vyvíjí 30 milionu let (zhruba od miocénu nekteré
skupiny se vyvíjí od druhohor), v dobe ledové byl
sice rozfragmentován, ale velké cásti zustaly na
svém míste. Centra endemismu odpovídají
glaciálním refugiím.
29
V indomalajské oblasti byly naopak dnešní ostrovy
tropických lesu propojeny
30
Teorie vysvetlující velkou druhovou bohatost
tropických lesu 1) V tropických deštných lesích
probíhá speciace a diverzifikace nik vzhledem ke
svetlu, vlhku, teplu, výžive a prostoru a
vzhledem k využívání zdroju. Hodne specialistu s
úzkou nikou. Obrovská rozmanitost potravních
vazeb. Teorie diversifikace nik souvisí s teorií
limiting similarity. 2) Proti teorii
diverzifikace nik stojí tzv. neutrální teorie
(Hubbel S. P. (2001) The unified neutral theory
of biodiversity and biogeography).
Ta diverzifikaci nik jako vysvetlení druhové
bohatosti troficky uniformního biomu popírá a
druhovou bohatost, cetnost druhu i vztahy mezi
druhovou bohatostí a velikostí plochy vysvetluje
matematicky na základe dynamiky migrace
(dispersal), extinkce a speciace. Na základe této
teorie by diverzifikace nik nemela hrát v
extrémní druhové bohatosti pralesa zásadní
roli. Hlavní roli ve vysvetlení velké druhové
bohatosti tedy spíše hraje velká speciace (dlouhá
historie, velké území, velký príkon energie
zvyšující cetnost mutací) a omezení v šírení
jednotlivých druhu.
31
Teorie vysvetlující velkou druhovou bohatost
tropických lesu 3) Teorie nerovnovážného stavu
ekosystému (non-equilibrium state) V tropickém
deštném lese se jedná o mozainku sukcesne
pokrocilého lesa (klimaxu) a ruzne starých
sukcesních stádií. V míste, kde spadl starý strom
vzniká gap, kde se uchycují nejen semenácky
velkých stromu, ale i druhy specializované na
mladší sukcesní stádia, svetlomilné druhy, druhy
nárocnejší na živiny (odpadá konkurence se
stromy) a podobne. Tato teorie spíš konvenuje
s teorií diverzifikaci nik, ale nestojí nutne ani
v protikladu k neutrální teorii pokud ovšem
pripustíme, že svetliny a vzrostlý les jsou dve
troficky a druhove odlišná spolecenstva s
vlastními specialisty, v nichž mohou nezávisle
probíhat neutrální procesy. I když se tyto
teorie dávají casto do protikladu, tak
pravdepodobne podporují vysokou druhovou bohatost
tropických lesu všechny jejich mechanismy
soucasne (evoluce niky dynamika), i když na
ruzných úrovních v ruzném pomeru.
32

• Jaká je tedy diverzita tropických deštných lesu?
• Vyskytuje se zde ca 100.000 popsaných druhu
  rostlin, což je 40 svetové flóry. Velkou
  diverzitu mají predevším
• stromy (30 malajské flóry jsou stromy)
• liány (v biomu se vyskytuje 90 všech svetových
  lián)
• kauliflorní stromy (kvetou na kmeni), fyliflorní
  kvetou na žilkách listu

asi 1.000 kauliflorních druhu, mj. i známé rody
Theobroma, Heterostemon, Durio. Je to adaptace na
opylování a rozširování živocichy, kterí nežijí v
zápoji (napr. netopýri).
http//www.griffith.edu.au/ins/collections/webb/im
g2/8-21b.jpg
www.equator.ru/images/cauliflory4999w.jpg
www.national-geographic.cz
33
Jaká je tedy diverzita tropických deštných
lesu? Nejmenší diverzita je v afrických
tropických lesích, lesy jsou zde vesmes
sekundární a byly rovnež silne ovlivneny v dobe
ledové. Nejvetší druhové bohatosti stromu jsou
udávány z jižní Ameriky (178 druhu na ploše 0,67
ha 400 druhu na ploše 1 ha). Stromy tvorí asi 70
druhové bohatosti cévnatých rostlin, patrí k
mnoha celedím. Z Jávy je udáváno 333 druhu
cévnatých rostlin na hektar (z toho 78 druhu
stromu). Druhy stromu mají podobné listy
(celokrajné, ve vyšších patrech s xeromorfní
stavbou), stárí (až 200-250 let), liší se drevem
a architekturou. Je popsáno 23 architektonických
modelu stromu. Extrémní druhová bohatost na
malých velikostech plochy je zcásti zpusobena
extrémní densitou jedincu stromu na malých
plochách. V Asijských tropických pralesích roste
40 svetové flóry.
34
(No Transcript)
35
Velká diverzita korenových systému

• Deskovité a chudovité koreny se vyvinuly kvuli
• cerpání živin
• udržení se (vysoké stromy s melkým korenovým
  systémem)

36
Životní formy a strategie
- prevažují fanerofyty (70) - témer chybejí
kryptofyty a terofyty - velké zastoupení epifytu,
poloepifytu a lián
T
Cr
H
Ch
F
37
Príklady nám známých tropických stromu Coffea
arabica Theobroma cacao Magnifera indica
(mango) Hevea brasiliensis (kaucuk) Durio
(durian) Musa (banánovník) Príklad známé
byliny Victoria amazonica
epod.usra.edu/archive/ images/amazon_lilies2.jpg
38
Fenologie a životní cyklus

• Periodická obnova listu, jejíž interval se liší
  podle druhu. Je spojena s prerušením rustu.
  Prumerný interval je 15 mesícu (3-36).
• I palmy, kapradiny a konifery trvale rostou a
  trvale vytvárejí nové listy.
• Pravidelné shazování listu se deje jen v
  periodicky suchých územích (sezónní les).
• Kvetení
• - ve stálém klimatu neustále po dobu vhodných
  podmínek vždykvetoucí druhy mohou plodit
  vícekrát rocne. Nekteré druhy ale kvetou napr. 1x
  za deset let (a to pak všechny v širokém okolí)
• v sezónním klimatu kvetení probíhá na zacátku
  suchého období, kdy je vyšší aktivita opylovacu
  (hlavne opadavé druhy)
• Opylování
• Vetšina tropických stromu je dvoudomých se
  samcími a samicími kvety na oddelených
  rostlinách. Pod zápojem není anemogamie (vítr
  nefouká), uplatnuje se trochu v A vrstve.
  Prevládá zoogamie (vcely, motýli, netopýri,
  kolibríci). Probíhá koevoluce rostlin a opylovacu
  (orchideje).

39

• Rozširování
• vetrem v zapojeném vždyzeleném lese se
  uplatnuje asi z 10, v monzunovém z 30
• dominuje zoochorie hlavne ptáci a netopýri,
  méne primáti, hlodavci, sloni
• muže se uplatnovat i hydrochorie.
• Klícení
• Více než 50 druhu klící bez dormance, a to do 6
  týdnu. Vzácneji se objevuje dormance (8-12
  mesícu), ojedinele i dormance v rádu let.
• Dynamika
• Typická je cyklická regenerace. Pád stromu
  zpusobí gap, jím proniká svetlo indikující
  klícení semen jakož i urychlující rust semenácu
  stromu.

40
Diverzita obratlovcu Adaptace na život v korunách
(šplhavý zpusob života - ovíjivé ocasy,
mechanismy prodlužující skok a zmírnující
pád) Adaptace žab stromové žáby, vajícka
nekladou do vody, ale na vegetaci, po vylíhnutí
pulci padají do vody nebo je do ní prenášejí
rodice, nebo stádium pulce chybí Diverzita
opylovacu vcely, brouci, dvoukrídlí, netopýri,
ptáci (8 celedí, napr. kolibríci, strdimilové,
šatovníci), obratlovci s ovíjivým ocasem
(primáti, medvídkovitá šelma kynkažu) Disperse
rovnež se podílí netopýri (plodožraví kaloni),
plodožraví hlodavci (diverzifikace podle ruzných
denních rytmu), plodožraví ptáci Amazonie hostí
více než 50 svetové ornitofauny (polovina jsou
plodožraví a semenožraví). Málo velkých herbivoru
(nekolik druhu asi velikosti zajíce, napríklad
pralesní antilopy Cephalopus. V Africe prinikají
herbivori ze savany (slon). Duležitou složkou
jsou prasatovití (pekari, prase)
41
Produkce
Ac tvorí jen ca 10 souše, tvorí biom ½ biomasy
Zeme a váže ¼ uhlíku. Množství biomasy je 400-800
tun / ha produkce 20-35 tun / ha / rok. Index
listové plochy (LAI) dosahuje hodnoty 8-12.
42
Dynamika živin
Pudy jsou živinami chudé je to paradox vzhledem
k vysoké biomase? Vetšina živin je vázána práve v
biomase a melký korenový systém je dusledkem
kompetice o živiny vracející se do pudy
dekompozicí. Dekopozice je rychlá zásluhou vlhka
a tepla, významne pomáhají i termiti a mravenci
Atta. Rozmelnují opad, žijí v symbióze s
bicíkovci, pestují houby. Mravenci mohou tvorit
až 20 biomasy pralesa a až 20 hmyzích jedincu.
Výrazne se podílí na fungování ekosystému nejen
dekompozicí, ale i predací a mutualismem
(príklady viz Prach et al. 2009, p. 37). Listy se
tak rozloží za 2 mesíce, rychle se rozloží i
padlé stromy (neleží po dlouhá léta ve vrstvách
na sobe jako napr. v tajze). Jen v monzunových
lesích se na zacátku suchého období vytvárí
silnejší vrstva opadu.
Atta laevigata
http//penguin.bio.miami.edu/
43
Vetšina živin je vázaných v biomase nebo v
neprístupných formách v pude
tento P je rostlinám neprístupný
44
Obnova biomasy a obsahu živin v ekosystému trvají
po vytežení lesa velmi dlouho
puda
45
Obnova biomasy a obsahu živin v ekosystému trvají
po vytežení lesa velmi dlouho. Po vytežení lesa
jsou živiny exportovány ve dreve (hlavne K a Ca)
nebo jsou zplyneny pri požárech a spálení zbytku
drevin (N, C, S).
Obnova struktury a biomasy je nejpomalejší,
nenastala ani po 80 letech.
zmizel z celého ekosystému
Fosfor zmizel z celého ekosystému, v biomase se
obnovoval na úkor zásoby v pude
46
Deštné lesy a ohen Na rozdíl od nekterých jiných
biomu (savana, step, tajga, mediteránní biom)
nejsou deštné lesy adaptovány na ohen (trvalá, až
100 vlhkost v zapojené vegetaci). Stromy mají
tenkou borku, prežívaní semenácku v popožárních
stadiích je malé, obnova trvá dlouho. Tlouštka
borky koreluje s velikostí stromu, takže mladí
jedinci jsou ješte náchylnejší k požáru. Lidské
aktivity ale vedou k otevrení deštného lesa, tedy
i ke snížení vlhkosti, k prosychání pudy
(zpomalení dekompozice nahromadení horlavého
opadu). V otevrených místech (gapech) vzniká
riziko požáru, toto riziko koreluje s velikostí
gapu. Požáry se pak z techto horkých míst šírí
i do nenarušených lesu. Díky jevu El Nino došlo
k velkým požárum v letech 1982/83 a 1997/98.
Napríklad v sezóne 97/98 shorelo po El Nino 5
milionu hektaru v Indonésii (východní
Kalimantan). Riziko požáru se v soucasnosti
zvyšuje, protože - El Nino díky globálním zmenám
zesiluje - Tropické lesy jsou stále více
fragmentovány
47

• Mangrove
• Jsou to obojživelné , vždyzelené, halofytní
  lesy. Rostou v zóne na pobreží more, kde se
  strídá príliv a odliv. Vyskytují se v celé
  tropické zóne - tam, kde teploty neklesají pod
  bod mrazu, rozšírení sahá více smerem k pólum.
  Nekdy se radí k azonálnímu morskému biomu (Prach
  et al. 2009) druhové složení je svébytné, velké
  množství morských druhu. Navíc casto nenavazují
  souvisle na okolní vegetaci, ale vytvárí se mezi
  nimi a brehem extrémne zasolená laguna bez
  vegetace. Mangrove jsou velmi ohrožené.
• pudy jsou zamokrené a slané
• formace jsou tvoreny velmi specializovanými
  drevinami, tzv. mangrovníky korenovník
  (Rhizophora), kolíkovník (Avicennia), kuželovník
  (Sonneratia), kolenovník (Bruguiera) a kyjovník
  (Laguncularia).
• Vegetace je jednoduše strukturovaná, stromy jsou
  malé, max. do 15 (-30) m , mají specializované
  chudovité a dýchací koreny z velké cásti trcící
  nad bahno a cetné anatomické a fyziologické
  adaptace k rustu v trvale anaerobních, mokrých a
  navíc slaných pudách (rychlá výmena listu,
  xeromorfní adaptace, omezený príjem solí, zvýšení
  vnitrího osmotického tlaku až na 65 atmosfér
  odpovídá tlaku vody v hloubce 650m)
• chybí liány, epifytu z rad cévnatých rostlin je
  málo. Cásté jsou ale epifytické mechorosty a
  lišejníky. Morští živocichové (korýši, krabi,
  mnohoštetinatci, ryby lezci)

48
http//www.aims.gov.au/pages/research/mangroves/im
ages2/Mangroves-480.gif
http//www.nrc.govt.nz/environmental.education/sch
ool.information.packs/images/mangroves_needs.jpg
49
http//www.deh.gov.au/coasts/mpa/nrsmpa/protect/im
ages/mangroves.jpg
www.usatourist.com/ slideshows/florida/images/...
http//www.knockholt.kent.sch.uk/images/nicaragua/
In20the20mangroves.JPG
50
Mangrove jako umelecká inspirace
Xavier Cortada, Mangroves (on Yellow), acrylic on
canvas, 48" x 36", 2005 (www.cortada.com)
51
Mangrove jako umelecká inspirace
Xavier Cortada, Mangroves 1, 48" x 36", mixed
media on canvas, 2004.
52
Mangrove jako umelecká inspirace
Angela Rossen In the MangrovesAcrylic on
canvas950 x 1000
53
Subtropické vždyzelené lesy Vavrínové mlžné lesy
(východní Atlantik), východoasijské stálezelenné
lesy (Tchaj-wan, jv. Cína), australské a
novozélandské lesy se stromovitými kapradinami r.
Dicksonia Predstavují prechod mezi biomem
tropického lesa a tvrdolistým biomem nebo
vždyzelenými lesy mírného pásma. Fragmenty též v
jižní Africe, jv. jižní Ameriky (dnes blahocetové
lesy) a na jv. USA. Nekdy se slucují s
neopadavými lesy chladnejšího mírného pásma,
kolchidskými lesy u Cerného more a deštnými
jehlicnatými lesy mírného pásma do biomu
Vždyzelené lesy teplé temperátní zóny (Prach et
al. 2009)
54
Vavrínové mlžné lesy východního Atlantiku
(Kanárské ostrovy Teneriffe, Gomera, La Palma,
Hierro Madeira Azorské ostrovy)
Mnohopatrové porosty s keri, kapradinami a
bylinami v podrostu. Dominují vavrínovité
rostliny s trvdými listy. Pripomínají tvrdolisté
mediteránní lesy, jsou ale vlhcí. Subtropická
flóra.
Laurus nobilis
www.apinguela.com/.../ Laurus20nobilis20r.jpg
55
www.biologie.uni-regensburg.de/ Botanik/Schoen...
www.vulkaner.no/t/ gomera/pics/urskog2-bok.jpg
56
http//www.gardenwizard.info/flowers/ferns/woodwar
dia/radicans280w.jpeg
www.biologie.uni-regensburg.de/ Botanik/Schoen...
Ocotea foetens
Woodwardia radicans
roste i ve fragmentech podobných ekosystému v
jižní Africe
57
Východoasijské stálezelenné lesy
Tchaj-wan, jv. Cína, jižní Japonsko
(zlikvidován), Jižní Korea (fragmenty). Predstavu
jí plynulý prechod mezi tropickými lesy a
temperátními opadavými lesy - vyskytují se
napríklad druhy z celedi Fagaceae. V podrostu se
vyskytují napríklad bambusy (Sasa, Sasamorpha)
nebo ker Camellia. Jsou dobre diferencované podle
nadmorské výšky velká beta diverzita. Jedná se
o biotop pandy velké (Ailuropoda
melanoleuca). Literatura David Zelený (Živa)
Australské a novozélandské lesy se stromovitými
kapradinami
Austrálie, Nový Zéland, Tasmánie Predstavují
prechod mezi tropickými lesy (které se ale na ne
dnes navazují jen v sv. Austrálii), temperátními
neopadavými lesy s druhy r. Nothofagus a
tvrdolistou vegetací s blahovicníky (Eucalyptus).
Hojná je stromovitá kapradina Dicksonia,
zvláštostí jsou extrémne vysoké blahovicníky (až
145 m). Na Novém Zélandu i jehlicnany
(Podocarpus, Dacrydium). Též je to biotop známých
zvírat (koala, ptakopysk, vombat, lednák
kukabura, dábel medvedovitý apod.)