Psychologie II Anal

1
Psychologie II Analýza slovní komunikace

• Prednáška 8

2
Obsah

• 1. Pocátky slovní komunikace, pocet jazyku
• 2. Sémiotika - denotace a konotace
• 3. Egocentrická a sociocentrická mluva
• 4. Paralingvistické jevy
• 5. Zpusoby mluvy individuální styl. Co lze
  rozpoznat ze zpusobu reci?
• 6. Aktivní a empatické naslouchání.
• 7. Vztahová a obsahová rovina komunikace
• 8. Eufemismy, implikace

3
1. Kdy lidé zacali komunikovat slovne?

• Pocátky slovního dorozumívání lze datovat do doby
  pred více než 60 000 lety (clovek neandertálský).
  
• Dochované písemné památky, z nichž nejstarší jsou
  nanejvýš 5000 let staré.
• Na Zemi ubylo jazyku, kterými se lidé
  dorozumívají.
• Jejich pocet se v soucasnosti odhaduje na 6000.

4
Odhady o postupném snižování poctu jazyku

• Do konce 21. století by mohlo zaniknout
• (pesimistické odhady) 90 soucasných jazyku
• (optimistické odhady) 50 soucasných jazyku
• Duvody
• Stát klade duraz pouze na jeden oficiální jazyk,
  rec puvodních domorodých obyvatel se snaží
  potlacit.
• Nebo jazyk pohltí dominantní rec, jíž se
  dorozumívají lidé v blízkém okolí.
• Vznik nových jazyku? Periferie velkomest.
• Duležitý faktor Významnou roli hraje schopnost
  lidí ovlivnit celosvetové politické, ekonomické
  ci kulturní dení.

5
Predpoklad vývoje do roku 2050
6
2. Poznatky sémiotiky

• Veda o významu slov sémantika, sémiotika,
  sémiologie.
• Význam slov má slovo pro mluvcího i príjemce
  stejný význam?
• Sémiotika - znaky
• Znak - k necemu odkazuje
• Príklad dopravní a orientacní znacky

7
2.1 Bežné používání jazyka

• Pro bežné uživatelé je jazyk v první rade
  prostredkem dorozumení.
• Bežní uživatelé si pri mluvení vetšinou
  neuvedomují, že
• Jazyk je systém pravidel,
• Otázku jazykové výbavy (pestrost ci šíri slovní
  zásoby).
• Nekdy intuitivne poznají, kdy našli "spolecnou
  rec" s komunikacním partnerem nad daným tématem.
  

8
2.2 Denotace a konotace

• Urcitá slova mají
• objektivne daný význam, všeobecne akceptovaný,
  denotace
• subjektivne vytvorený význam, konotace
• Denotace spolecenský úzus, jaký má urcité slovo
  ci pojem význam.
• Konotace ke každému slovu si mužeme vytváret své
  další, subjektivní významy, dané našimi zážitky,
  zkušenostmi, predstavami aj.
  
• Problém porozumení s
  jinými.

9
2.2.1 Denotace

• Lat. denotatio - vyznacování, ukázání
• Proces denotování, který nás odkazuje k jistému
  souboru slovem oznacených objektu.
• Príkladem denotování slova pes je potom všeobecná
  charakteristika je to ctyrnohý savec, šteká.

10
Denotace

• Podobné denotace jsou vecí dohody a úzu.
• Denotace bývají nekdy považovány za objektivní.
• Denotování nekterých slov se postupem doby vyvíjí
  a mení
• napr. slovo soudruh z pozitivní denotace na
  negativní
• kariéra z negativní denotace na pozitivní
• Bez spolecenské dohody na denotacích by nebylo
  možné realizovat vetšinu promluv.

11
2.2.2 Konotace

• Ke každému slovu si mužeme vytváret své další,
  subjektivní významy.
• Významový nebo stylistický odstín doplnující
  základní význam slova.
• Príklad slovo vul muže znamenat zvíre, ale muže
  mít i negativní konotace (hlupák nebo prostácek).
  

12
Konotace patologie

• Každé sdelení muže být dotváreno a doprovázeno v
  mysli mluvcího i príjemce radou konotací.
  Konotace jsou naopak subjektivní.
• V patologické komunikaci uvádejí Watzlawick a
  kol. (1999) príklad svévolného, individuálního
  pripisování" významu urcitému slovu.
• Carrol Alenka v ríši divu, v níž postava
  Valihrach poucuje Alenku, že slovo "znamená to,
  co se mi zrovna zlíbí, aby znamenalo".
• V takových prípadech nejen že nemáme tušení, co
  si náš partner konotuje nad slovem, ale mohou
  nastávat i prípady, kdy libovolne mení významy.

13
Konotace

• V oblasti konotací se pri promluve nikdy nemužeme
  s nikým zcela shodovat.
• Spíše lze predpokládat, že casto nevíme, jaký
  význam prikládá slovum náš partner v rozmluve,
  jaké asociace nad nimi konotuje.

14
2.3 Duležitost spolecného jazyka

• Nejedná se jen o stejný národní jazyk (aby oba
  rozumeli napríklad anglicky), ale též o dohodnuté
  rozumení významum slov.
• Minimalizace významových rozdílu pri denotaci.
• Omezení nežádoucích, matoucích konotací
  (neadekvátních dané situaci).

15
Duležitost spolecného jazyka

• Zásady zdravé komunikace ci asertivity
• Kognitivní prizpusobování.
• Prizpusobování se slovníku druhého.
• Zájem o to, jak druzí chápou komunikované obsahy.

16
3. Egocentrická a sociocentrická mluva

• Vývojove starší je egocentrická rec malého dítete
  (batolete).
• Sociocentrická rec se orientuje na príjemce
• ríci to, co chce/potrebuje druhý slyšet, a nabýt
  dojmu, že mi porozumel, ríci to takovým zpusobem,
  aby mi rozumel, atd..
• Sociocentricností se vyznacuje mluva
  psychoterapeutu, poradcu, lékaru, ucitelu, knezu
• (a prirozene i manažeru).

17
Egocentrická rec v dospelosti

• Egocentrická rec v dospelosti je prednostne
  vztažena k vlastním duševním strukturám (snaha
  ríci presne to, co chci ríct mít pocit, že jsem
  vyjádril presne to, co jsem chtel vyjádrit,
  apod.).
• Zvláštním prípadem egocentrismu je použití
  jediného výrazu k vyjádrení predstav, stavu ci
  hodnocení
• Vše" se vyjádrí jedním slovem "Skvelé!"
  "Klasika..," "Síla." Fajn."
• Jedno slovo tu má zprostredkovat velmi komplexní
  sdelení príjemci, pricemž dekódování rady možných
  významu je ponecháno na nem.

18
4. Doprovodné znaky slovní komunikace
paralingvistické jevy

• Pro psychologický rozbor slovní komunikace jsou
  podstatné tzv. paralingvistické jevy,
  doprovázející zvukovou produkci hlásek
• tempo mluvy, tón hlasu, jeho usazení, intonace,
  pomlky, hlasitost atd.
• V paralingvistické rovine muže mluvcí prozradit
  to, co vubec ríci nechtel, ci muže zámerne mnohé
  naznacit nebo "dopovedet" (totéž platí i pro
  gesta, mimiku a další neverbální projevy tela).
• Paralingvistické jevy se nekdy zarazují mezi
  prostredky neverbální komunikace.

19
Paralingvistické jevy

• Tímto zpusobem muže sdelit mluvcí jedné skupine
  posluchacu neco zcela jiného než jiné skupine jen
  proto, že clenové první skupiny ho už dobre znají
  a vedí, co jim chce naznacit jistou modulací,
  zduraznením toho ci onoho slova, volbou nebo
  poradím slov.
• Zasvecenému posluchaci "dojde", co mu chce mluvcí
  ríci (umí "precíst" náznaky), zatímco ostatní
  mohou pochopit stejnou rec úplne jinak.
• Triky "kouzelníku".

20
Paralingvistické jevy

• Casto jde o velmi závažné informace, z nichž se
  vetšina se ztratí písemným prepisem - na papíre
  zustávají jen slova bez zaznamenání durazu, pauz,
  modulace ci mimického doprovodu.

21
5. Zpusoby mluvy

• Na základe celkového komunikacního zpusobu
  jedince vyvozujeme charakterové nebo osobnostní
  rysy.
• Individuální styl, jakým jedinec mluví, ho casto
  sociálne nebo profesne zarazuje.
• V individuálním stylu se mohou zrcadlit duležité
  charakterové rysy jako egoismus (narcismus),
  naivita ci negativistické škarohlídství.

22
5.1. Co lze rozpoznat ze zpusobu reci?

• Podle zpusobu reci lze rozpoznat
• perfekcionistu (resp. toho, kdo jím podvedome
  chce být),
• silového jedince (chce se jevit jako "silný"),
• uspechané typy
• takové, kterí se úpenlive snaží o to, aby je
  okolí akceptovalo (typ cloveka vyhýbajícího se
  konfliktum).
• Tyto zpusoby chování a mluvy bývají neuvedomované
  - mluvcí si vetšinou neuvedomuje, co všechno na
  sebe, resp. o sobe vypovídá.

23
5.2 Co lze rozpoznat ze zpusobu reci? - Styly reci

• Psychologicky velmi výrazné jsou další styly
  projevu, které bývají zpravidla zámerne volené, a
  tedy vedomé
• styl patetický (vznešený, nadnesený),
• styl ironizující (zpochybnující),
• styl výsmešný,
• styl vudcovský (se zámerem presvedcit skupinu,
  strhnout k akci) atd.
• Tyto zpusoby vystupování mohou napovídat mnohé o
  osobnostních charakteristikách, avšak nesmíme
  zapomínat na to, že chování také odpovídá urcité
  roli.

24
5.3 Co lze rozpoznat ze zpusobu reci?Neuvedomele
x zámerne používaný komunikacní styl

• Ze zámerne užívaného komunikacního stylu mužeme
  usuzovat na méne trvalé osobnostní
  charakteristiky než ze stylu užívaného
  neuvedomovane.

25
6. Aktivní a empatické naslouchání

• Rada odborníku (služby na linkách duvery,
  ucitelé, psychoterapeuti) se trénuje v aktivním a
  empatickém naslouchání.
• Aktivní a empatické naslouchání je razeno mezi
  nespecifické, univerzální lécebné faktory v rade
  psychoterapeutických smeru.

26
6.1 Pomer mluvením a naslouchání

• Naslouchání druhým lidem je naše každodenní
  cinnost, kterou si mnoho z nás neuvedomuje.
• Barker a kol. (1981) studenti na college v case,
  kdy komunikují
• z 53 naslouchají,
• ze 16 mluví,
• ze 17 ctou,
• ze 14 píší.
• Nestudentská populace by patrne vykazovala ješte
  vetší podíl naslouchání.

27

• Srovnání se starší studii z Michiganské
  univerzity z roku 1926
• Prokomunikujeme asi 70 svého bdelého casu.
• Komunikaci tvorí
• Výzkum z roku 1923 z roku 1981
• ze 42 naslouchání (53 )
• ze 32 mluvení (16 )
• ze 15 ctení (17 )
• ze 11 psaní (14 )
• Pomer mezi mlcením a mluvením se tedy priklonil
  ješte více k naslouchání. Mluvení mezi studenty
  ubylo.
• V ére pocítacu mluvení zrejme dále ubývá.

28
6.2 Trénink aktivního naslouchání

• I pres narustající podíl pocítacové komunikace je
  potreba umet aktivne naslouchat.
• Trénink aktivního naslouchání je predevším
  tréninkem soustredené pozornosti.
• Dovednost koncentrovat se (nemyslet na nápady,
  které nás napadají, ale naslouchat a snažit se
  porozumet).
• Navíc jde - v prípade odborníku z "pomáhajících
  profesí" - o trénink empatického, vstrícného a
  úcastného naslouchání.

29
Aktivní naslouchání
30
Rozdíl mezi kritickým a empatickým nasloucháním
(Tubbs,1991)

• Kritické naslouchání

31
Rozdíl mezi kritickým a empatickým nasloucháním

• Empatické naslouchání

32
7. Vztahová a obsahová rovina komunikace

• Nutnost pri naslouchání oddelit vztahovou a
  obsahovou rovinu komunikace.
• Vztah k mluvcímu muže ovlivnit to, jak vnímáme
  obsah jeho reci filtrovaný príjem.

33

• Herakleitos z Efesu (asi 540-480 pr. Kr.)
  Naslouchajíce, je moudré souhlasit ne se mnou,
  ale s recí.
• Mnozí posluchaci prijímají slova mluvcího jen
  proto, že je jim sympatický, event. z loajality
  nebo jiných vztahových pohnutek.
• Jejich souhlas ješte neznamená, že souhlasí také
  s obsahem reci.

34
8. Promluvové jednotky 8.1 Eufemismy

• Eufemismus - zjemnení nebo zmírnení výrazu,
  nahrazením hrubšího výrazu jemnejším.
• Namísto vyjádrení "bez obalu", otevreného až
  neomaleného, zvolí nekdy mluvcí eufemismus -
  vyjádrení "zmekcí", snaží se být šetrnejší.
• Eufemismy zmírnují úcinek negativného sdelení.
• Mnozí adresáti eufemistických vyjádrení naopak
  zbystrí pozornost ci dokonce propadnou panice nad
  tím, co se "doopravdy" stalo.
• Casté používání eufemismu v reci muže být
  pruhledné.

35
Nekteré politicky korektní eufemismy

• Potrat - prerušení tehotenství
• Sebevražda - svobodná smrt
• Euthanasie - smrt v dustojnosti
• Pedofilie - mezigeneracní sex

36
Eufemismy soucasné ceské politikyautor anonymní
diskutující na zprávy.idnes.cz

• zkorumpovanost - konstruktivismus
• neschopnost - hledání rešení
• podraz - zasedání výkonné rady
• opozicní strana - strana která má hlasovat jako
  koalice
• clovek s jiným politickým názorem - populista
• clovek bez skrupulí - realista

37
8.2 Promluvové jednotky implikace

• Spojíme-li dva výroky slovy jestliže..., pak...,
  dostaneme složený výrok, který oznacujeme jako
  implikaci.
• V komunikaci se vyskytují casto implikace, které
  jsou nesprávnými závery, protože jsou vyvozeny z
  nepodložených nebo v dané situaci neoprávnených
  predpokladu.
• Casto jde o závery ucinené predem.
• Kdo lže, ten také krade!
• Jde-li o záver ucinený predem, pak ani není cím
  dokazovat a na co odkazovat, vyjma nejaké
  abstraktní, obecné "pravdy".

38
Príklady implikací

• Implikace podkladem xenofobních, rasistických ci
  sexistických výroku.
• Príkladem rasistické implikace je úsudek, že
  nekdo bude nespolehlivý, protože má jinou barvu
  pleti.

39
Implikace

• Nelze ríci, že v prípade nesprávných ci
  neoprávnených implikací jde o nepodložená
  tvrzení.
• Jsou to tvrzení "podložená" generalizací,
  predsudkem, stereotypy v myšlení nebo také
  úmyslem (zámerne nesprávná implikace).
• Úmyslne chybne implikují demagogové, politici,
  ale také mnozí novinári pro zvýšení sugestibility
  svých tvrzení.
• Kvuli úcinku a také rychlosti zapusobení
  implikují logicky neadekvátne i nepravdive
  tvurci reklamních sloganu atd.