Kardiovaskul - PowerPoint PPT Presentation

1 / 44
About This Presentation
Title:

Kardiovaskul

Description:

Kardiovaskul rn syst m 7.3.2005 Inervace kardiovaskul rn ho syst mu Atri ln a ventrikul rn svalov fibrily a p evodn syst m inervuj adrenergn ... – PowerPoint PPT presentation

Number of Views:42
Avg rating:3.0/5.0
Slides: 45
Provided by: L
Category:

less

Transcript and Presenter's Notes

Title: Kardiovaskul


1
Kardiovaskulární systém
  • 7.3.2005

2
Prevodní systém normálního srdce
3
Inervace kardiovaskulárního systému
  • Atriální a ventrikulární svalové fibrily a
    prevodní systém inervují adrenergní nervy.
    ß1-receptory prevažují. Reagují na A i NA.
  • ß2-receptory prevažují v hladkých svalových
    bunkách a zpusobují vazokonstrikci.
  • Cholinergní nervstvo zásobuje zejména SA a AV
    uzly via M2 muskarinových receptoru. Komorový
    myokard je rídce inervován n. vagus. Za bazálních
    podmínek prevažují vagové inhibicní úcinky nad
    excitacními úcinky sympatiku.

4
ß-adrenergní stimulace a bunecná signalizace
  • ß-adrenergní stimulace podporuje vstup Ca2 do
    myocytu a tak zvyšuje kontraktilitu.
  • Vazba katecholaminu na ß1-adrenergní receptor
    myocytu stimuluje membránové adenylát-cyklázy. To
    vede k tvorbe cAMP, který aktivuje
    intracelulární proteinkinázy. PK fosforylují
    bunecné proteiny vcetne kalciových kanálu typu
    L.
  • ß-adrenergní stimulace myocytu podporuje také
    relaxaci myocytu. Návrat Ca z cytosolu do
    sarkoplasmatického retikula je regulován
    fosfolambanem, nízkomolekulárním proteinem
    sarkoplasmatické membrány. Fosfolamban ve své
    nefosforylované podobe inhibuje vychytávání Ca2
    pomocí SERCA.

5
(No Transcript)
6
Signální transdukce
7
Signální transdukce
8
ß-adrenergní stimulace a bunecná signalizace
  • ß1-adrenergní aktivace protein kinázy fosforyluje
    fosfolamban a snižuje jeho inhibicní efekt.
  • Následné rychlé vychytávání Ca
    sarkoplasmatickým retikulem urychluje snížení
    hladiny Ca vb cytosolu a podporuje relaxaci
    myocytu.
  • Zvýšená koncentrace cAMP vede také k fosforylaci
    troponinu- I, která inhibuje onterakci aktin
    myosin a dále tak podporuje relaxaci myocytu.
  • Produkce sarkoplasmatických proteinu Ca2 ATPázy
    a fosfolambanu je navíc transkripcne regulována
    hormonem štítné žlázy T3.

9
Kalciový cyklus
10
  • Mechanisms of arrhythmogenesis.
  • and (b) Action potentials (i.e. the potential
  • difference between intracellular and
    extracellular
  • fluid) of ventricular myocardium after
    stimulation.
  • Increased (accelerated) automaticity due to
  • reduced threshold potential or an increased
    slope
  • of phase 4 depolarization.
  • (b) Triggered activity due to 'after'
  • depolarizations reaching threshold potential.
  • (c) Mechanism of circus movement or re-entry.
  • In panel (1) the impulse passes down both limbs
    of
  • the potential tachycardia circuit.
  • In panel (2) the impulse is blocked in one
    pathway (a)
  • but proceeds slowly down pathway ß, returning
  • along pathway a until it collides with refractory
    tissue.
  • In panel (3) the impulse travels so slowly along
  • pathway ß that it can return along pathway a and
  • complete the re-entry circuit, producing a circus
  • movement tachycardia.

11
Arytmogenní mechanismy
  • Akcelerovaná automacie. Normálním mechanismem
    srdecní rytmicity je pomalá depolarizace
    transmembránového potenciálu behem diastoly. Po
    dosažení prahového potenciálu rychlé Na kanály
    dochází k akcnímu potenciálu. Tento mechanismus
    je možno ovlivnit zrychlením diastolické
    depolarizace nebo zmenou prahového potenciálu. K
    temto zmenám dochází pri sinusové tachykardii,
    extrasystolách a u akcelerovaných junkcních
    rytmu.
  • Spouštená aktivita Poškození myokardiálních
    bunek má za následek oscilace v transmembránovém
    napetí na konci akcního potenciálu. Tyto oscilace
    mohou dosáhnout až hladin prahového napetí a mají
    za následek rozvoj arytmií. Tyto abnormální
    oscilace se mohou zvyšovat kardiostimulací nebo
    katecholaminy. Sínové tachykardie v dusledku
    toxicity digitalis a ventrikulární arytmie pri
    syndromu dlouhého QT vznikají tímto mechanismem.

12
Arytmogenní mechanismy
  • Re-entry. Tento mechanismus se uplatnuje, když
    prstenec srdecní tkáne obklopuje neexcitabilní
    vnitrek (napr. jizevnatého myokardu).
  • Spouští se tachykadie, pokud ektopické místo
    najde refrakterní místo, takže v jednom smeru se
    vzruch šírí a ve druhém nikoliv.
  • Refrakterní místo se aktivuje retrográdne se
    zpoždením. Pokud je doba vedení kolem prstence
    delší než refrakterní fáze uvnitr prstence, udrží
    se tento zpusob aktivace v dané oblasti, a tedy
    tachykardie. Vetšina pravidelných paroxysmálních
    tachykardií se udržuje tímto mechanismem.

13
EKG u atriálních arytmií. (a) Atriální
extrasystoly (b) Atriální flutter(c) Atriální
flutter s frekvencí 305/min. (d) Nepravidelná
odpoved komor (e) Moderovaný prevod atriální
fibrilace (f) Tzv. pomalá atriální fibrilace
14
Ischémie myokardu
  • Objevuje se pri nerovnováze mezi dodávkou kyslíku
    (a dalších pro myokard podstatných živin) a
    požadavky myokardu na tyto látky.
  • Príciny poklesu prutoku oxygenované krve
    koronárním recištem
  • Mechanická obstrukce koronárního recište (nemoc
    koronárních cév-CAD)
  • Zvýšená poptávka po kyslíku
  • pri nárustu srdecního výdeje (napr. pri
    tyreotoxikóze)
  • pri hypertrofii myokardu

15
Bunecná odpoved na hypoxii Geny exprimované u hypoxie
Glykolýza/transport glukózy Aldoláza A, pyruvát kináza, fosfoglycerát kináza, GLUT 1
Erytropoéza Erytropoetin, ERBP
Transkripcní regulace HIF-1, EPAS-1, NF-IL-6
Angiogeneza VEGF, PDGF-R, vFGR,TGF-beta
Suprese tumoru P53
Adrenergní signální transdukce a cévní tonus ?1- AR, ?2- AR?, ?1-AR ?, tyrosin hydroxyláza
Endoteliální regulace ANP, eNOS, iNOS, endotelin, ER
Regulace eikosanoidu COX1, COX2, fosfolipázy
Zánet IL-1 ?, IL-6, IL-8

16
Koronární ateroskleróza
  • Koronární ateroskleróza vzniká v dusledku
    komplexního zánetlivého procesu (low-grade
    inflammation) charakterizovaného akumulací
    lipidu, makrofágu bunek hladké svaloviny v
    plakách umístených v intime epikardiálních
    koronárních arterií velkého a stredního kalibru.
  • Etiologické faktory koronární aterosklerózy
  • Dysfunkce endotelu
  • Mechanický shear stress (závažná hypertenze),
  • Biochemické abnormality (zvýšený nebo
    modifikovaný LDL, insulínová resistence nebo
    diabetes mellitus, zvýšený plasmatický
    homocystein)
  • Imunologické faktory (volné kyslíkové radikály
    pri kourení)
  • Zánetlivé faktory (infekce zpusobená Chlamydia
    pneumoniae nebo Helicobactor pylori)
  • Genetická variabilita se mohou úcastnit na
    prvotním poškození endotelu, což se považuje za
    spouštecí faktor aterosklerotického procesu.

17
Rozvoj aterosklerózy
  • iniciace
  • zánet
  • tvorba fibrózní cepicky
  • ruptura plaku
  • trombóza

18
Funkcní endotel
  • Konstantní vazodilatace (ovlivnením vazoaktivními
    mediátory) (epinephrin, norepinephrin, ET-1, NO,
    serotonin)
  • Antiadhezivní stav endotelu (NO, PGI2)
  • Stálý místní antikoagulacní, resp. trombolytický
    stav (prevaha AT III, protein C, protein S, tPA,
    PAI-1)

19
Dysfunkce endotelu- príciny
  • Modifikace LDL (oxidace, glykace, tvorba
    imunitních komplexu).
  • Exprese adhezivních molekul
  • Uvolnení cytokinu (atrakce a migrace
    prozánetlivých bunek do subendoteliálního
    prostoru).
  • Protrombotický fenotyp dysfunkcního endotelu.

20
(No Transcript)
21
(No Transcript)
22
(No Transcript)
23
Koronární ateroskleróza
  • Po iniciaci endoteliální dysfunkce následuje
    rozvoj aterosklerotického procesu v cévní stene.
    Projevy
  • Zvýšená permeabilita a akumulace oxidovaných
    lipoproteinu v cévní stene, což vede k jejich
    vychytávání makrofágy a k tvorbe penových bunek
    preplnených lipidy. Nažloutlé lipidové proužky
    ('fatty streak)' progredují.
  • Uvolnení cytokinu jako platelet-derived growth
    factor a transforming growth factor-ß (TGF-ß) z
    monocytu, makrofágu nebo poškozených
    endoteliálních bunek podporuje další hromadení
    makrofágu a migraci a proliferaci hladkých
    svalových bunek.

24
Koronární ateroskleróza
  • Za rozvoj trombózy plaku odpovídají dva
    mechanismy
  • 1. Poškození vnitrního povrchu cév
  • denudace endotelu, který pokrývá plak
  • expozice subendoteliálního kolagenu
  • adheze a aktivace desticek, vazba desticek na
    fibrinogen umožnená expozicí glykoproteinu
    IIb/IIIa na povrchu aktivovaných desticek
  • tvorba trombu, který je prichycen na povrchu
    plaku.

25
Koronární ateroskleróza
  • 2. Tvorba hlubokých endoteliálních fisur v míste
    plaku. Cepicka plaku se rozrušuje (ulceracemi,
    fisurami nebo rupturami), což umožnuje vstup krve
    dovnitr plaku.
  • Trombogenní vnitrek plaku
  • lamelární lipidové vrstvy
  • tkánový faktor TF (produkován makrofágy)
    podporuje adhesi a aktivaci desticek
  • exponovaný kolagen
  • Uvnitr plaku vzniká trombus, jehož objem se
    zvetšuje a tvar se mení. Muže docházet k expanzi
    trombu dovnitr lumen cévy. 50 redukce prumeru
    lumen (která vede k redukci obsahu prícného rezu
    cévou o asi 70) zpusobuje hemodynamicky
    signifikantní stenózu. V tomto bode jsou menší
    distální intramyokardiální arterie a arterioly
    maximálne dilatovány (rezerva koronárního
    prutoku se blíží nule) a jakýkoliv nárust
    požadavku na kyslík pro myokard vyvolává ischémii.

26
Mechanismus rozvoje trombózy uvnitr plaku
27
Nemoc koronárních arterií (CAD)
  • Etiologie CAD je multifaktoriální a pri jejím
    vzniku se uplatnují cetné rizikové faktory.
  • Rizikové faktory
  • Neovlivnitelné vek, pohlaví, rasa, rodinná
    anamnéza, genetické faktory
  • Ovlivnitelné celkový cholesterol, kourení,
    diabetes mellitus, hypertenze, životní styl.
  • U nekterých pacientu s CAD však nejsou rizikové
    faktory prokazatelné.

28
Angina Pectoris
  • Diagnóza založena do znacné míry na klinickém
    stavu.
  • Bolest na hrudníku (pocit tíhy, napetí nebo
    svírání. Lokalizace retrosternální s iradiací do
    jícnu nebo paže. Rozsah od tupé bolesti až po
    bolesti s vegetativními príznaky pocení, pocit
    úzkosti. Nekdy dušnost.
  • Klasická angína je provokována fyzickou
    aktivitou, hlavne po jídle a pri chladném vetrném
    pocasí, a zhoršuje se pri rozcilení nebo
    vzrušení. Bolest rychle ustupuje (behem minut pri
    odpocinku. Nekdy mizí pri cvicení (chuze pres
    bolest'). U vetšiny pacientu je práh pro rozvoj
    bolesti variabilní, jen u cásti pacientu je
    prediktabilní.
  • Dekubitální angína se objevuje po ulehnutí.
    Obvykle se rozvíjí pri funkcní poruše levé komory
    v dusledku závažné nemoci koronárních arterií.
  • Nocní angína se objevuje v noci a muže pacienty
    budit. Muže být provokována sny. Objevuje se také
    u pacientu se závažnou koronární nemocí a muže
    být dusledkem vazospazmu.

29
Angina
  • Variantní (Prinzmetalova) angina je angína, která
    se objevuje bez provokace, obvykle v klidu, jako
    dusledek spazmu koronární arterie, casteji u žen.
  • Behem bolesti elevace ST na EKG záznamu.
  • Diagnóza se nekdy potvrzuje provokacními testy
    (hyperventilation aj.).
  • Rozvoj tachyarytmie a srdecních blokád behem
    epizod.

30
Angina
  • Srdecní syndrom X je u pacientu s pozitivní
    anamnézou anginózních bolestí, pozitivním
    zátežovým testem a normálním koronarografickým
    nálezem. Heterogenní skupina, castejší výskyt u
    žen. Dobrá prognóza, nekdy potíže s vysokou
    symptomatologií a špatnou odpovídavostí na
    lécbu. Prícinou je snad abnormální metabolická
    odpoved koronárního cévního recište na stres.
  • Nestabilní angína je angína cerstve
    diagnostikovaná (méne než 1 mesíc), zhoršující se
    nebo angína v klidu.

31
                                                                                                                                                                                                                                   
Vztahy mezi stavem koronárních cév a klinickým
syndromem.
32
Infarkt myokardu
  • Klinické symptomy
  • Bolest, charakterem podobná angíne po záteži.
    Zacátek rychlý, casto v klidu, pretrvávající
    nekolik hodin. Intenzita bolesti velmi kolísá, až
    20 pacientu s IM bolesti nepocituje. Tzv.
    tiché IM obvyklejší u diabetiku a starých
    jedincu.
  • IM doprovázen vegetativními príznaky pocení,
    pocit nedostaku dechu, nausea, zvracení, neklid.
    Pacienti bledí, šedí, zpocení
  • Sinusová tachycardie (aktivace sympatiku) a 4.
    ozva prítomny
  • Lehká horecka (do 38C) behem prvních 5 dnu.

33
Diagnóza IM
  • Diagnóza založena alespon na dvou príznacích
  • Prítomnost bolesti na hrudníku
  • Odpovídající zmeny EKG
  • Vzestup srdecních enzymu nebo troponinu.

34
Príznaky IM na EKG Vlna Q, elevace ST,
inverze vlny T
35
Pred
Vývoj obrazu IM na EKG
Po min
Po hod
Po dnech
Po týdnech
36
(No Transcript)
37
Ischémie myokardu
  • Casná diagnostika a terapie mají velký význam.
  • Na EKG se ischémie projevuje jako pomalé
    dynamické zmeny segmentu ST a vlny T.
  • Dlouhodobé EKG záznamy (napr. Holterové záznamy,
    kontinuální monitoring na koronárních
    jednotkách), jsou jednoduché a neinvazivní vysoce
    senzitivní metody.

38
Srdecní markery u akutního IM CK, kreatin
kináza AST, aspartát aminotransferáza LDH,
laktát dehydrogenáza.
39
Srdecní markery
  • Poškozené myokardiální bunky uvolnují do krve
    nekteré enzymy a proteiny
  • Kreatin kináza (CK).
  • nárust hladin proporcionální rozsahu poškozeného
    myokardu
  • hladiny dosahuji vrcholu za 24 hod a do 48 hodin
    se vrací do normálních hodnot
  • uvolnována také poškozením skeletálním svalstvem
    a z mozku.
  • srdecne specifické izoenzymy (CK-MB), které jsou
    diagnosticky specifictejší..
  • Aspartát aminotransferáza (AST) a laktát
    dehydrogenáza (LDH).
  • Upouští se od nich pro jejich nespecifitu. LDH
    dosahuje vrcholu za 3-4 dny a zustává vysoká 10
    dní. Muže být užitecná pri pretrvávajících
    bolestech na hrudi pro dif. Dg.

40
Srdecní markery
  • Troponinové produkty
  • Troponinový komplex je heterodimer, který
    hraje duležitou roli v regulaci kontrakce prícne
    pruhovaných svalu i myokardu. Skládá se ze 3
    podjednotek troponin I (TnI), troponin T (TnT)
    and troponin C (TnC).
  • Každá podjednotka odpovídá za cást funkce
    komplexu. TnI inhibuje ATP-ázovou aktivitu
    aktomyozinu. Pro srdecní sval je popsána jen
    jedna tkánove specifická izoformacTnI.
  • cTnI se nyní považuje za senzitivnejší a
    vysoce specifictejší než CK-MB, myoglobin nebo
    LDH isoenzymy.
  • cTnI je detekovatelný v krvi pacienta 3 6
    hours po zacátku bolestí na hrudníku, s vrcholem
    hladin mezi 16 30 hod.
  • cTnI je také užitecný pro pozdní diangózu
    AIM, protože zvýšené koncentrace je možno
    detekovat ješte 5 8 dní po zacátku rozvoje IM.

41
Srdecní markery
  • Vysoce senzitivní C-reaktivní protein (hsCRP).
    Mezi jinými markery zánetu vykazují nejsilnejší
    asociace s kardiovaskulárními príhodami CRP a
    IL-6. Vysoce senzitivní CRP (hsCRP) mohou být
    užitecné pro predikci srdecních atak.
  • Fatty Acid Binding Protein (FABP) je malý
    cytosolový protein odpovedný za transport a
    depozici FA do bunky. Srdecní izoforma (cFABP) se
    exprimuje zejména v myokardu a v signifikantne
    nižších koncentracích i v prícne pruhovaném
    svalstvu. cFABP je casný marker. Má tutéž
    kinetiku uvolnování do krve jako myoglobin, ale
    je senzitivnejším markerem smrti myokardiální
    bunky.

42
Srdecní markery
  • Glycogen Phosphoryláza, izoenzym BB (GPBB) je
    enzym hrající roli v obratu glykogenu. Jedná se o
    homodimer.
  • Mozkový S-100 protein je kyselý protein, který
    váže kalcium. Syntetizuje se prevážne v
    astrogliálních bunkách ve dvou izoformách
    (S-100a- alfa-beta heterodimer nebo S-100b-
    beta-beta homodimer). Senzitivní marker poškození
    CNS. Strukturální poškození gliálních bunek vede
    k uvolnení S-100 proteinu do extracelulární
    matrix a do cerebrospinální tekutiny a následne
    do krevního obehu.

43
Srdecní markery
  • Albumin v moci. Microalbuminurie (nárust exkrece
    albuminu mocí vetší nebo rovný 15 ug/min,
    nedetekovatelný metodikami pro stanovení
    makroproteinurie) umožnuje predikci
    kardiovaskulárních príhod napr. u pacientu s
    esenciální hypertenzí. Patofyziologický podklad
    této skutecnosti nejasný.
  • NT-proBNP/proBNP. Srdecní komory jsou velkým
    zdrojem produkce plasmatického mozkového
    natriuretického faktoru (BNP). BNP je
    syntetizován jako prohormon (proBNP) a ten je
    štepen na dva fragmenty, C-terminálníl,
    biologicky aktivní fragment (BNP) a N-terminální,
    biologicky inaktivní fragment (NT-proBNP). BNP a
    NT-proBNP nezávisle predikují prognózu u
    pacientu casne po AIM a u pacientu s chronickým
    srdecním selháním.

44
Komplikace IM
Complications
In the acute phase - the first 2 or 3 days following MI - cardiac arrhythmias, cardiac failure and pericarditis are the most common complications. Later, recurrent infarction, angina, thromboembolism, mitral valve regurgitation and ventricular septal or free wall rupture may occur. Late complications include the post-MI syndrome (Dressler's syndrome), ventricular aneurysm, and recurrent cardiac arrhythmias. Cardiac arrhythmias are described in detail on page 735.
Ventricular extrasystoles
These commonly occur after MI. Their occurrence may precede the development of ventricular fibrillation, particularly if they are frequent (more than five per minute), multiform (different shapes) or R-on-T (falling on the upstroke or peak of the preceding T wave). Treatment has not been shown to reduce the likelihood of subsequent ventricular tachycardia or fibrillation.
Sustained ventricular tachycardia
This may degenerate into ventricular fibrillation or may itself produce serious haemodynamic consequences. It can be treated with intravenous lidocaine (lignocaine) or, if haemodynamic deterioration occurs, synchronized cardioversion (initially 200 J).
Ventricular fibrillation
This may occur in the first few hours or days following an MI in the absence of severe cardiac failure or cardiogenic shock. It is treated with prompt defibrillation (200-360 J). Recurrences of ventricular fibrillation can be treated with lidocaine (lignocaine) infusion or, in cases of poor left ventricular function, amiodarone. When ventricular fibrillation occurs in the setting of heart failure, shock or aneurysm (so-called 'secondary ventricular fibrillation'), the prognosis is very poor unless the underlying haemodynamic or mechanical cause can be corrected. The serum potassium should be above 4.5 mmol/L.
Atrial fibrillation
This occurs in about 10 of patients with MI. It is due to atrial irritation caused by heart failure, pericarditis and atrial ischaemia or infarction. It may be managed with intravenous digoxin (to reduce ventricular rate in 1-2 h) or intravenous amiodarone and by treatment of the underlying pathology. It is not usually a long-standing problem, but it is a risk factor for subsequent mortality.
Sinus bradycardia
This is especially associated with acute inferior wall MI. Symptoms emerge only when the bradycardia is severe. When symptomatic, the treatment consists of elevating the foot of the bed and giving intravenous atropine, 600 µg if no improvement. When sinus bradycardia occurs, an escape rhythm such as idioventricular rhythm (wide QRS complexes with a regular rhythm at 50-100 b.p.m.) or idiojunctional rhythm (narrow QRS complexes) may occur. Usually no specific treatment is required. It has been suggested that sinus bradycardia following MI may predispose to the emergence of ventricular fibrillation. Severe sinus bradycardia associated with unresponsive symptoms or the emergence of unstable rhythms may need treatment with temporary pacing.
Sinus tachycardia
This is produced by heart failure, fever and anxiety. Usually, no specific treatment is required.
Conduction disturbances
These are common following MI. AV nodal delay (first-degree AV block) or higher degrees of block may occur during acute MI, especially of the inferior wall (the right coronary artery usually supplies the SA and AV nodes). Complete heart block, when associated with haemodynamic compromise, may need treatment with atropine or a temporary pacemaker. Such blocks may last for only a few minutes, but frequently continue for several days. Permanent pacing may need to be considered if complete heart block persists for over 2 weeks.
Acute anterior wall MI may also produce damage to the distal conduction system (the His bundle or bundle branches). The development of complete heart block usually implies a large MI and a poor prognosis. The ventricular escape rhythm is slow and unreliable, and a temporary pacemaker is necessary. This form of block is often permanent.
page 779

page 780

                                  
Table 13.31

                                  
Table 13.32
The development of complete AV block (Table 13.31) can be expected in 20-30 of cases where progressive bundle branch block (right bundle branch block and then right bundle branch block with a QRS axis shift) has already occurred (Fig. 13.66).
  • V akutní fázi-první 2- 3 dny po IM hrozí arytmie,
    srdecní selhání a perikarditida
  • Pozdeji nový IM, angína, trmbembolizace,
    regurgitace mitrální chlopne a ruptura komorového
    septa nebo komorové steny
  • Pozdní komplikace jsou post-MI syndrome
    (Dressleruv syndrom), ventriculární aneurysma a
    srdecní arytmie
Write a Comment
User Comments (0)
About PowerShow.com